Beltine

 Jde ulicí sám, ještě bez křídel,

 davem cestu si klestí.

 Ulicí, podle všech pravidel,

 hlavou ode zdi ke zdi.

 

 Nevidí, neslyší, nemá šajn,

 vůbec, o co tu kráčí.

 Ví jen kde dnes uctí svůj Beltine,

 a to mu stačí...                

 

 Jde do kopců sám, když se krátí dech,

 stromům na mezi zpívá.

 Bosý a s kytarou na zádech,

 málo do noci zbývá.

 

 Usedne na louce - samý květ,

 první hvězda už svítí.

 Dívá se kam se to řítí svět,

 Bože, kam se jen řítí...?

 

                                                             

 

 Až promluví strom a kámen se hne,

 voda ustoupí z břehů,

 uprostřed té noci nádherné,

 bílé od loňských sněhů,

 

 sepíše na papír všechno zlo,

 kterého se tak bojí,

 vhodí jej do ohně a ten kouř,

 nebe se zemí spojí.

 Nebe se zemí spojí,

 až se se zemí spojí,

 vhodí jej do ohně  a ten kouř,

 nebe se zemí spojí.

 

 Jde do kopců sám, když se krátí dech,

 stromům na mezi zpívá.

 Bosý a s kytarou na zádech,

 málo do noci zbývá.