Pohanská

 Ležím v trávě

 oči se klíží

 ranou v hlavě

 krev vytéká

 Cítím kroky

 vím, ona se blíží

 věrně čeká

 na člověka

 

 Znám ji dlouho

 v patách mi kráčí

 včera tamti

 dnes tedy já

 Ona zpívá

 od hor se mračí

 mrtvá, živá

 a není Živa

 

 Tak jako není zlato všechno, co se třpytí

 a zima navždy zemi nezamyká

 má náruč není jenom zmar a krupobití

 je spánek věčný znaveného bojovníka

 

 Dažbog štít svůj

 k Zavyjdu sklání

 až se setmí,

 smířím se s tím

 potom v Návu,

 do jejích dlaní

 svou těžkou hlavu,

 rád položím

 

 Tak jako není zlato všechno, co se třpytí

 a zima navždy zemi nezamyká

 má náruč není jenom zmar a krupobití

 je spánek věčný znaveného bojovníka

 

 V náruči mojí rány všechny se ti zhojí

 nabereš sílu, zrak tvůj roztříští kal

 branami Návu se mnou projdeš v plné zbroji

 po boku věrných usedneš a zas budeš král