Do kamene tesané aneb Ondráš

Kdyby mi někdo ještě tak před rokem řekl, že se mi bude líbit folk, vysmál bych se mu do tváře s chladným klidem Arnolda Schwarzeneggera, až by se mi svalstvo zatřepalo. Nic bych nedbal chytrákova varování, že mí milovaní Pearl Jam od začátku své kariéry více či méně koketují právě s inkriminovaným stylem. A udělal bych chybu.

Totiž abychom si dobře rozuměli. Ne že by se ze mě stal nějaký folkař. V tomto směru jsem stále tím starým Radimem, který by bratry Nedvědovy raději viděl - neviděl, slyšel - neslyšel. Ale on je folk a FOLK. Tomáš Kočko (zpěv, kytary, mandolína, grumle) a jeho Orchestr ve složení Petra Václavíková (příčná a zobcové flétny, citerový cimbál), Pavel Šaman Hanousek (housle, viola) a Pavel Bongo Plch (perkuse, citerový cimbál, vokál) na albu Do kamene tesané aneb Ondráš, vydané brněnskou značkou Indies, nahráli tak bravurní písničky, že by se s trochou nadhledu daly srovnat s kultovní unplugged nahrávkou Nirvany (pokud si odmyslíte "neodmyslitelnou" grungeovou jiskru).

Album je textově celé věnováno výhradně příběhu o zbojníku Ondrášovi, který "působil" v blízkosti Hukvald, Frenštátu pod Radhoštěm apod. a který "všecko, co panum vzal, to chudakum podaroval". Všechny písničky, vyjma U Hradišťa, jsou dílem Tomáše Kočka, slova jsou z větší části zhudebněné texty básníka L. Nezdařila. Album uzavírá lidovka Stojí kostel kamenný.

Za nejzdařilejší kousky považuji úvodní Ej, Ondráš, V hoře, U Hradišťa, překrásnou Už sa slunko s hostující Alenou Antlovou a… a mohl bych pokračovat dál, dokud bych nevyjmenoval všechny. Tomáši Kočkovi se zkrátka povedlo spolu s přáteli natočit vynikající album, kterému se bohužel nejspíše nedostane tolik pozornosti, kolik by si zasloužilo. Trochu přehnané tvrzení? Ale vůbec ne! Jen si je poslechněte! A nejlépe na živo!!!

Radim Bartík
Recenze byla publikována v časopise Scarabeus (nezávislý studentský měsíčník severomoravských škol a gymnázií) v čísle 1/2000. Vydáno 18. září 2000.

Do kamene tesané aneb Ondráš

Indies Records 39:O8

Úvodní tóny zobcovou flétnou hrané melodie první skladby Ej, Ondráš na novém albu Tomáše Kočka a jeho Orchestru najdete v závěrečné skladbě (Padala rosička) jejich předcházejícího debutu Horní Chlapci. Takto naznačená návaznost je stvrzena jak v nezměněné základní sestavě souboru, tak ve zhudebnění básní valašského písmáka Ladislava Nezdařila. Deset skladeb představuje baladický příběh o zbojníkovi s dobrým srdcem - Ondrášovi, který "co panům vzal, to chudákům podaroval. Jeho zhudebněním udělal Tomáš Kočko další krok směrem ke kořenům tradiční moravské lidové kultury. Středem jednotlivých skladeb je opět jeho hlas a kytara, avšak housle, flétna a cimbál jsou zde oproti debutu pevněji vestavěny. Začleňování jejich partů nabylo větší jistoty, což napo-máhá kompaktnějšímu a nástrojově vyváženějšímu zvuku. Celkové zvu-kové stránce Ondráše je možné přinejmenším půl bodu navíc přiznat. Půlbodový přídavek by zasloužila i hudba samotná, ale poslední a z konceptu alba vymykající se skladba Stojí kostel kamenný nechává pootevřená dvířka budoucím nahrávkám, u nichž se rezerva v hodnocení jisté neztratí.

Čapla Bros, Stereo&Video

Tomáš Kočko zhudebnil legendu

Příběh o Ondrášovi svým vyzněním připomíná Nikolu Šuhaje loupežníka.

Příběh o Ondrášovi, zbojníkovi, který žil na přelomu 17. A 18. Století, je známou beskydskou baladou. Dramatického děje se písňovou formou ujali Tomáš Kočko & Orchestr a na trhu se tak objevilo monotematické album Do kamene tesané aneb Ondráš.

Celý projekt pojal Tomáš Kočko jako muzikál, v němž má vedle folkloru velký prostor také folková a rocková muzika. Desku otevírá grumle, k níž se postupně přidávají kytary, zpěv a nakonec celá kapela s bohatým nástrojovým obsazením. Důležitou úlohu hrají flétny, mandolína, perkuse, klarinet, viola nebo kontrabas. Na albu převažují citlivé, pomalejší skladby, ale devítičlenná sestava, včetně hostů, umí i zrychlit, což dokazují písně V hoře nebo Stojí kostel kamenný. Tragický příběh zbojníka, který ve jménu svobody a lásky zemřel na šibenici, tvoří sevřený celek, přesto většina písniček obstojí sama o sobě. Zpěvák a kytarista Tomáš Kočko vystudoval muzikálové herectví na brněnské Janáčkově akademii, ale více ho přitahovala hudba. V roli Jana evangelisty se představil v muzikálu Jesus christ Superstar, hrál v Městském divadle Brno. Jeho debutovým albem se stali horní chlapci, na němž zhudebnil poezii valašského básníka Ladislava Nezdařila.

"Začínal jsem jako písničkář a postupně k sobě přibíral další muzikanty. Původní sestavu orchestru tvořili houslista Pavel Hanousek, flétnistka Petra Václavíková a perkusionista Pavel Plch. Toho po odchodu do Kamelotu nahradil Petr Hladík a jako poslední přišel Jiří Vágner, "představil svůj soubor Kočko.

Karel souček, deník Bohemia, 22.1. 2001

Do kamene tesané aneb Ondráš - recenze

Tomáš Kočko vydal desku Ondráš

Frýdeckomístecký rodák Tomáš Kočko se objevil na české folkové scéně koncem devadesátých let jako jeden z mála neoposlouchaných a od počátku osobitých písničkářů. Na ostravské konzervatoři vystudovaný herec absolvoval na brněnské JAMU muzikálové herectví a začal studovat operní režii. Etabloval se v muzikálech Jesus Christ Superstar a Hair, a zároveň našel cestu i na folkové festivaly a do klubů s kytarou a původními písničkami, především zhudebněnými texty rožnovského básníka Ladislava Nezdařila. V loňském roce stvrdil své směřování albem Horní chlapci, letos albový debut poměřil druhou deskou Do kamene tesané aneb Ondráš. Na poezii Ladislava Nezdařila upozornil Tomáše Kočka Petr Ulrych. Kočko jí po svém porozuměl, cítil její rytmus a v něm tep milovaných, dost možná trochu idealizovaných Beskyd s jejich legendami i všednodenností. Básník sám byl spokojen, jak s jeho poezií ve valašském nářečí nadaný komponista naložil, i jak písně se svým čtyřčlenným „orchestrem“ interpretoval na koncertech. Bohužel, album Horní chlapci si Ladislav Nezdařil už nemohl poslechnout. Zemřel krátce před tím, než Kočko v ostravském studiu Českého rozhlasu písničky natočil. Citlivá aranžmá písniček ctí tradici regionu, ale Kočko nepředstírá, že se jedná o autentický folklór. Akustické nástroje (vedle Kočkových kytar také flétny, housle, viola, citerový cimbál, perkuse, kontrabas) členů jeho orchestru a několika muzikantských hostů jiskří téměř rockovou energií. Více než polovinu písní alba, jak už název naznačuje, je odkazem na zbojnické legendy, k nimž se Nezdařil často vracel. Právě tyto balady v krvi a potu volají po zemitějším projevu. Kočkova interpretační všestrannost Nezdařilovu syrovou obraznost v jejích dramatických konturách kultivovaně a trochu nepatřičně romantizuje. Tak nad ostatní písně září především nezodpovězená miniatura Mamulenka i temná lyrika Staré koně a nostalgie Dralo sa péří… Novým albem Do kamene tesané aneb Ondráš splácí Kočko ještě dluh Nezdařilovi, z jehož textů (a také dvou lidových a dvou vlastních) sestavil stylizovaný příběh legendárního zbojníka. Písně, v podobné instrumentaci jako na předchozím albu, jsou však samonosné, jejich aranžmá hutnější, a Kočko ve svém projevu usazenější. Nové album v každém ohledu potvrzuje to, co tryská už z první desky – Tomáš Kočko je z písničkářů, které stojí za to sledovat.

Karel Prokeš (Region , 5.září 2000)

Do kamene tesané aneb Ondráš - recenze

Deska, na kterou může být tuzemská scéna pyšná.

Tomáš Kočko & spol. zhudebnili klasický zbojnický příběh (znameními doprovázené narození Ondráše pomoc nespravedlivě odsouzenému chudému, za kterou jej vrchnost potrestala útěk do hor zbojnictví, tedy přemísťování statků od bohatých směrem k chudým milá Dorotka odchyt Ondráše šibenice). Hudebně je album na pomezí čistě folklórní hudby a world music a nemělo by uniknout zájemcům o hudbu, která vychází z lidové tvorby a netrpí konzervatismem. Ondráš má nejblíže asi k Českomoravské hudební společnosti a Dagmar Andrtové-Voňkové. Deska je po všech stránkách vydařená, plná nápadů, zvukově kvalitní. Dominantnější jsou Kočkovy kytary, ke kterým jsou ostatní nástroje tak trochu přilepené a dopředu se tlačí jen zřídkakdy. Na škodu to však není ani zdaleka výsledek působí celistvě. Mezi nejlepší skladby patří svižný úvodní Výstup 1 s náročnou kytarou, Výstup 7 se šamansky dunivými perkusemi a uhrančivým nástupem celého souboru a závěrečná, nátěrovější, Stojí kostel kamenný, při jejímž poslechu se musí cosi pohnout i v tom nejzatvrzelejším satanistovi. Taková muzika patří na folklórní festivaly, na scénu world music, do rockových klubů i do kostela.

Hodnocení: ****** ( max. 7)

Petr Hnilo, rockový obtýdenník Big Beng! - říjen 2000

Tomáš Kočko, zbojník z Frýdku

Absolvent ostravské konzervatoře (viola, herectví), studující navíc operní režii, zpěvák, kytarista a skladatel Tomáš Kočko, je širší veřejnosti známý asi především jako moderátor hodnotného pořadu Sešli se..., který je čas od času příjemným zpestřením pátečního programu ČT 2. Poněkud stranou této skutečnosti a také ve stínu jeho účinkování v několika z tuzemských muzikálových produkcích je zatím jeho vlastní písničková tvorba. A to už má za sebou dvě alba! Na to debutové, které loni pod názvem Horní chlapci vydal se svou lakonicky nazvanou skupinou Orchestr, navazuje nyní další disk Do kamene tesané aneb Ondráš.

Typickým rysem Kočkova uměleckého směřování je zřetelný příklon k tradici svého kraje. Pochází z frýdecko-místecka a většinu textů pro své písně nalezl v básních před nedávnem zesnulého Ladislava Nezdařila z Rožnova pod Radhoštěm. Toto město koneckonců finančně podpořilo i vydání alba Horní chlapci, čerpajícího z Nezdařilových ohlasů lidových písní, často se zbojnickou tematikou. Už zcela "zbojnický" je aktuální titul Do kamene tesané, sestavený z Kočkem zhudebněných Nezdařilových textů o životě a smrti valašského zbojníka Ondráše (1680?1715), který "všecko, co panum vzal, to chudakum podaroval" - jak praví citace v bukletu desky. Že vám to vše něco připomíná? Ne náhodou. S Ladislavem Nezdařilem seznámil Kočka Petr Ulrych, který už před více než pětadvaceti lety hudebně zpracoval jiný příběh, předávaný od generace ke generaci. Ulrychovo LP Nikola Šuhaj Loupežník, jež se v roce 1975 dočkalo i divadelního zpracování, stálo bezesporu coby výrazný inspirační zdroj u kolébky Kočkova projektu.

V případě Ondráše však ani tak nejde o další z pokusů, směřujících ke skloubení folklorních prvků a rockové hudby; Kočko je - vzhledem ke svému věku paradoxně - vůči svým muzikantským kořenům mnohem pokornějším, než býval Ulrych. Ač hudbu svého Orchestru definuje jako "folk-folklor poučený rockem, world music, případně jazzem", jeho přístup k mnohdy dryáčnické zbojnické poetice je možná až příliš uhlazený. To ovšem ani v nejmenším nesnižuje kvalitu alba, jehož převedení na divadelní prkna by možná ještě zřetelněji odhalilo jeho silná i slabší místa.

MILAN ŠEFL

Tomáš Kočko & ORCHESTR - Do kamene tesané aneb ONDRÁŠ

Tomáš Kočko vydal desku Ondráš

V jakémsi osobním souboji o moravskou tradici je zpěvák a kytarista Tomáš Kočko na svém druhém albu DO kamene tesané aneb ONDRÁŠ (Indies, 2000, 39:05) úspěšnější než na loňském debutu Horní chlapci. Ne že by tento pokračovatel linie tuzemských "moderních" folkových hudebníků obracející se k inspiracím domácím folklórem, nějak zásadně změnil charakter svého repertoáru; ovšem vcelku rázně ho nabil větší interpretační energií, jaké se mu na debutu nedostávalo. To je samozřejmě i díl práce Kočkova tříčlenného "orchestru" akustických nástrojů a pětice hostů. Horní chlapci byli ryze písničkovým albem, zhudebněnými texty regionálního básníka Ladislava Nezdařila. I na Ondrášovi je podíl Nezdařilových slov zásadní, ale tentokrát jsou "programně" řazena do příběhu o zbojníku Ondrášovi. Jakoby se tedy na Kočkově novém albu odrážela dvojí tradice - jeho Ondráš má nejen přímou návaznost na obligátní lidové příběhy, ale nepřímo jej můžeme vnímat i jako paralelu s jejich pozdějšími adaptacemi, především Nikolou Šuhajem loupežníkem (1974) Petra Ulrycha.

Kočko s přáteli natočili velmi solidní album, které má daleko od vulgarizace lidové hudby - přitom jsou na něm dvě tři písně, jež by mohly mít až hitové ambice. A kdybychom považovali za ústřední píseň desky upravenou U hradišťa, v níž drama příběhu vrcholí a Ondráše vedou k šibenici, pak jde o jednu ze svéráznějších úprav tuzemské lidové hudby vůbec: začíná zpěvem a capella, později je hlas doprovázen "cizokrajně" na perkuse a instrumentace vrcholí jakýmsi středověkým pojetím, v němž se míhají rockové postupy a synkopy.

Ivan Hartmann, UNI 2000

DESKA O SMRTI A NADĚJI

DESKA O SMRTI A NADĚJI

Přibližně před rokem vydal herec, zpěvák, muzikant, divadelní režisér, televizní moderátor (a bůhvíco ještě) Tomáš Kočko svoje první dlouhé album - desku Horní chlapci. A byl to vstup nadmíru úspěšný - nahrávka byla hodnocena časopisem Folk&country jako nejlepší folkový debut roku 1999. Necelý rok pak Tomášovi stačil k tomu, aby připravil další projekt - nahrávku, která je minimálně stejně vyvážená jako album první.

Necelých 40 minut hudby je formálně svázáno příběhem beskydského zbojníka Ondráše, jednotlivé skladby však netvoří kompaktní celek - jedná se spíše o volný sled písní uvozených krátkými vysvětlujícími obrazy v textech bukletu. Většina písní z alba také na Tomášových koncertech funguje i mimo svůj příběhový rámec - ten "pouze" dodal slokám (a vlastně celé desce) další, hlubší smysl.

Kdo by chtěl pochopit sugestivnost Kočkovy hudby výhradně na základě jejího instrumentálního obsazení, nemusí nutně uspět. Vždyť ohlasové melodie v aranžích, které se opírají se o akustickou kytaru, violu, flétny a perkusivní rytmiku, nejsou ve folku ničím neobvyklým. Neobvyklá je pouze naléhavost výsledného tvaru - znásobená mimořádnou barvou, intonací i výrazem Tomášova hlasu a kvalitou použitých textů. Mimochodem v textech lze nalézt jeden ze základních rozdílů mezi prvním a druhým Kočkovým albem. Zatímco na Horních chlapcích Kočko zhudebnil výhradně poezii rožnovského básníka Ladislava Nezdařila, na Ondrášovi nalezneme i Tomášovy vlastní verše a poezii lidovou. Celek však působí natolik jednotně, že bez prostudování bukletu by posluchač jen těžko určoval (snad s výjimkou závěrečné skladby), které pasáže jsou od kterého autora.

Zajímavé je, že valná většina desky se tematicky týká Ondrášovy smrti - jeho zatčení a popravy. Zde asi leží hlavní příčina toho, proč jen málokteré album působí ve výsledku podobně čistým smutkem jako Ondráš. Deska (alespoň pro mne) vrcholí v sedmé a osmé skladbě. Po překvapivé harmonické a rytmické úpravě lidového nápěvu U hradišča - písně, která (také) strukturou připomíná kroky odsouzence k popravišti, přichází průzračně čisté zklidnění v podobě skladby Nezalamuj ruky. V hlubokých zátočinách basklarinetového sóla jsem při prvním poslechu (na brněnském křtu desky) spatřil beskydské stráně - snad stejně věčné jako stáda ovcí na nich se pasoucích. Tato prostota znásobená verši, kterými se Ondráš loučí se svou milou a jež možná upomínají na to, že ani smrt není důležitější věcí než láska, do mě vtiskla natolik hlubokou stopu, že jsem si musel píseň ihned po návratu domů pustit znova. Přes strach, aby první dojem nezmizel, se pocit smutku (a smíření) dostavil znovu.

Předchozí odstavec nutně musí být jen zlomkem imprese, který na mě ve skutečnosti skladba zanechala - snad jen poslední osobní poznámka: Ondráše jsem si pouštěl v létě při jízdě italskými Dolomitami. Nebyl to vhodný nápad - neboť pocit z velkolepých hor umocněný Kočkovým (či lépe Ondrášovým) smutkem nevytvářel vhodnou kombinaci k soustředěnému řízení. To jen na okraj.

Asi měsíc po prvním poslechu desky jsem měl pocit, že nezařazením písně Nezalamuj ruky na konec desky udělal Tomáš Kočko určitou dramaturgickou chybu. Vývoj alba má ovšem svoji textovou logiku - poslední poselství Ondráše nutně musí patřit horám - ostatně desátá skladba Sbohem horo patří k dalším vrcholům desky.

Definitivní tečku za kompozicí alba však dodávají Tomášem zhudebněné lidové verše Stojí kostel kamenný. Zde jako by Kočko hledal nevyslovenou paralelu mezi popravou spravedlivého zbojníka Ondráše a ukřižováním Ježíše Krista. Poselství, které nám tak deska předává, je zřejmé - ač verbálně velmi těžko zachytitelné.

Tomáši Kočkovi a jeho orchestru se touto deskou podařilo potvrdit, že hudba vycházející z folklorního tvaru nemusí nutně potřebovat tvrdost elektrických kytar, mnohohlas či monumentální aranžmá k tomu, aby byla působivá. Kočkovou doménou zůstávají jemné harmonické a aranžérské inovace (snad na první poslech nesnadno postřehnutelné), kterými posouvá tradiční chápání ohlasové hudby k modernímu - stále však akustickému tvaru. A je to poslech nadmíru očistný.

Internet Folk, Ivo Cicvárek, 11.9.2000