Tomáš Kočko & ORCHESTR

Tomáš Kočko & ORCHESTR Do tanca!

Kytarista a zpěvák Tomáš Kočko rozhodně není neznámý těm, kteří už někdy slyšeli kompilaci Čarohraní, kde už jsme některé jeho písně slyšeli. Je považován za postavu pro moravský folklór významnou obdobně jako Hradišťan nebo Iva Bittová. Na jeho prvním albu se objevila jím zhudebněná poezie Ladislava Nezdařila. Tento básník je jeho velkým zdrojem inspirace. Ve své tvorbě odhaluje a zkoumá historii moravského folklóru a na dalších deskách se nechává ovlivňovat i prameny předkřesťanskými.

Letos vydal své páté CD, pod názvem, který prý není obvyklý ani v Česku - jednoduchý titul "Do tanca!". Slušný počet melodií na tradiční české tance, provedené jeho Orchestrem (cimbál, housle, flétna, kytara, kontrabas, perkuse, hlasy mužské i ženské, ). Jeho kompozice jsou jasné a celkově čitelnější i pro našeho posluchače, než jeho předchozí 4 desky, ale přesto evidentně inspirované jejich místní tradicí. Zvuk Orchestru je značně pastevecký, je to jakási cesta do dávných časů moravských zemí s jejich smutky i radostmi, ačkoliv aranže prostě nemohou zapřít značnou modernost. Videoklip (na jednu z písní o stejném slovním základu jako název celé desky) přidaný ke dvanácti písničkám desku příjemně doplňuje a přispívá k tomu, že Do tanca! je podle nás skutečně tím nejlepším, co zatím Tomáš Kočko vydal.

Stéphane Fougere,červenec 2004 (přeloženo z francouštiny)

http://www.ethnotempos.org/chroniques/tomas_kocko.htm
Stéphane Fougere

Do tanca ! (2003)

Do tanca ! (2003) Tomáš Kočko & ORCHESTR

Tomáš Kočko se svým Orchestrem na tomto albu "přetavil k obrazu svému" taneční písničky ze severní Moravy a Slezska a to tak, že je rytmicky splašil jako stádo koní; foukl jim pod sukně vichřici, mající hodně daleko k ideologií navoněnému juchání. Ortodoxní fokloristy sice zřejmě nazdvihne ze židlí, nicméně co na tom. Fakt je ten, že tak dravé album už dlouho nebylo slyšet. A jak vidno, lze to dokázat i bez elektriky. Z cimbálu, houslí, mandolíny a gajd se jen kouří a některé z nich možná na Moravě touhle rychlostí ještě "nejely".

Konkrétně vlastní ohlasové nebo jak Kočko říká worldmusikové písničky Zbojnický zvrtek, Tanečnice či Gigula rozezpíval a roztleskal s Orchestrem tak, že nezbývá, než si držet klobouk. A že se tak na Moravě nehraje, natož aby se tu běžně používali akustické kytary, indický sitár či africké bubny ? A kde berete tu jistotu, že tomu tak dříve nebylo? Nebo nebude ? Skvělé album!

Jiří Moravčík

www.world-music.cz
Jiří Moravčík

Tomáš Kočko & ORCHESTR Do tanca!

Tomáš Kočko & ORCHESTR Do tanca!

Nedávno vydaný průřez moravského folklóru Čarohraní brněnského vydavatelství Indies mne seznámil s do té doby zcela neznámými interprety. Mezi ně patřil i Tomáš Kočko se svým Orchestrem, který mně zaujal i spoluprací na novém albu metalových Silent Stream Of Godless Elegy (můžeme se těšit začátkem příštího roku) a jehož nové, již čtvrté album Do tanca! je opravdu báječnou záležitostí. Samozřejmě, jako naprostému laikovi se mi okamžitě nabízí srovnání s Čechomorem, jenž díky mediálnímu humbuku dostal moravskou lidovku i do posledního paneláku (za to díky), ale při srovnání s Tomášem Kočkem a spol. se Čechomor ocitá na druhé koleji. Kočko, pokud se to tak dá nazvat, je více undergroundově zaměřen, ponořen do samé podstaty moravského folklóru se nebojí zaexperimentovat, ale i přispět vlastními písněmi k odkazu budoucím generacím.

Po vzoru Leoše Janáčka pátrá v různých archivech lidových sběratelů (Sušil, Bartoš), aby objevoval zapomenuté písně i různé hudební motivy, kterým dává moderní podobu aniž by je zbavil jejich identity. Na albu můžeme najít i výborný videoklip Tomáše Hubáčka k písničce Tanečnica a k mému velkému překvapení i remix titulní skladby Do tanca! Borise Carloffa. PS: Mimochodem, zmíněné cd jsem již týden nevyndal z discmanu…

Petr Potužník, TRIPS 11/2003

Hodnocení: ****** (z max. počet 6)
Petr Potužník, TRIPS 11/2003

Tomáš Kočko & Orchestr – Do tanca!

Tomáš Kočko & Orchestr – Do tanca!

Milovník Beskyd a všestranný muzikant nás zásobuje svojí hudbou bez hranic už pět let podle hesla ???co rok, to deska“. Své vlastní skladby, čerpající z bohaté valašské tradice i z keltských či germánských pramenů, přitom střídá s písněmi lidovými, které si omotává kolem prstu a vypouští do světa v novém hávu, ušitém na míru občas i za pomoci velmi netradičních nástrojů. Kromě ???povinných“ husliček a cimbálu, které vás napadnou už při pohledu na vyřezávanou křepčící dvojici na obalu, tu zazní takové instrumenty jako koncovka, gajdy, darbuka, trombita, rototam, či kabasa.

A když je třeba, ozve se i sitár (!). Nevšední aranžmá ovšem nejsou nějakým prvoplánovým ohromovadlem, často jen logicky nasměrují výsledek až tam, kde se hudbě říká ??? světová“, čili world. Radostí je sledovat Kočkovu práci s gradací: nástroje i hlasy se postupně přidávají a vytvářejí napětí a pestrost, která - jak říká moje milá - původní melodii pokaždé ještě ???zhezčí“. Mezi bonusy je na albu kromě roztančeného videa i hopsavý remix od DJ Borise Carloffa. Ze zajímavého srovnání stylů a vlivů ovšem vítězně vychází pan Kočko, jehož hudba navíc žádné elektronické šperky nepotřebuje. Jen si schválně srovnejte energii a nápřah titulní skladby v originální verzi (pro milovníky tuců a duců je v ní dokonce i ten kopák, ale pozor, žádné Katnááj-Džou se nekoná!). Tenhle pán zkrátka ctí své kořeny a šíří moudrost folklóru se stejnou upřímností a chutí, jako to geograficky jen o kousek dál dělá třeba Pavlicův Hradišťan. Tak, mládeži, do tanca!

22.4.2004, www.houser.cz
www.houser.cz

Tomáš Kočko & orchestr: Do tanca! aneb Co býval tanec v dobách našich dědů a co dnes

Tomáš Kočko & orchestr: Do tanca! aneb Co býval tanec v dobách našich dědů a co dnes

Po prvních tónech desky Tomáše Kočka a jeho orchestru nazvané Do tanca! si můžete být jisti, jaká hudba vás čeká. Ve vstupním intru Po valašsky... se ozvou vábivé tóny koncovky, flétny v rukou Mariana Friedla – a vy si připadáte jako na rozlehlých valašských stráních s výhledem do dálky.

Při vyslovení jména Tomáše Kočka asi většině lidí přijde na mysl ještě básník Ladislav Nezdařil. Jeho verše Tomáš často zhudebňuje, dá se říct, že díky nim se s Nezdařilem seznámili lidé z Ústí nad Labem, Prahy, Jihlavy i Brna. Po předcházejícím cédéčku Sadné zrno, na kterém byly právě a pouze Nezdařilovy básně převedené do písní, se Do tanca! obrací k pokladnici lidových písní z Moravy, Valašska, Lašska, Prajzska a opavského Slezska, doplněné o vlastní skladby Tomáše Kočka. Jednou ze zvláštností desek Kočka a orchestru je, že se většinou jedná o pásmo. Tentokrát se díky němu ocitnete v krčmě při muzice, nechybí motiv lásky a smrti i radost z přírody. To, co k lidové písničce odjakživa patřilo a patřit bude.

Nečekejte ale tradiční cimbálku, kdepak. Samozřejmě, cimbál nechybí (velmi dobře a přesně na něj hraje Michala Lipárová), stejně jako krásné klenuté sborové vokály, ale hned druhá píseň desky, Hrajte, že mi hrajte! je jiná. Přesná rytmika a výrazné perkuse posouvají píseň mírně jinam. Zůstává jí krása lidovosti, ale nechybí moderní háv, díky kterému je písnička bližší našemu uchu. Nejde o podbízivost. Nejde o úpravy nadbytečné, díky kterým by se stíral pel nevinnosti lidové tvorby. Jde o schopnost kombinovat staré a prověřené časem s novějšími postupy, ale tak, aby dobré jádro zůstalo zachováno a bylo dokresleno novým.

Titulní Do tanca! je dílem Tomáše Kočka, laické ucho však patrně nic nezachytí. Údery bubnu a tamburíny v rukou Petra “Tfarocha” Hladíka už vás patrně nenechají klidnými. Ona výzva k tanci je jasná a srozumitelná snad každému – a člověku se chce ji následovat. A pokud odolá ještě teď, jistě se nechá strhnout následující Všeci se ptaju, vrtkem z opavského Slezska.

Při poslechu písničky Ti koberšti synci budete možná přemýšlet, zda jste se neocitli v hospodě někde mezi pražskými pepíky – podobný zvuk, podobný zpěv, snad jen kratičká severomoravská výslovnost a flétna Petry Václavíkové mírně matou. Takové písničky začali horalé z Beskyd psát, když cestovali do hutí a dolů v Ostravě a tato “moderní” hudba je okouzlila.

Aj volaři, volaři je citlivá balada, ve které dívka hledá svůj ztracený vínek nevinnosti. Překvapilo mě, kolik krásy a jemnosti bylo možné najít ve starodávné lašské skladbě, kterou jsem znala z úpravy skupiny Muziga jako Valaši, Valaši – v úpravě spíše dravé. Tady se představuje bolestná stránka takové ztráty. Dívka, která svůj vínek oplakává, hned v následující tklivé písni Bystra voda páchá sebevraždu a její studené tělo je položeno do země.

Ale život jde dál, v tanci i oddechu, mezi zbojníky ve Zbojnickém zvrtku (tady jsem měla maličko strach, zda Tomáš Kočko, Dušan Strakoš a Kamil “Medvěd” Tománek stihnou všechno uzpívat a vyslovit, nebo se někde zalknou uprostřed slova. Já vím, že rychlost byla na místě, ale někdy méně znamená více) i ve dvou instrumentálních skladbách (Gigula se, v mnohem tvrdší podobě, objevila také na výběru Čarohraní v podání doom metalové kapely Silent Stream of Godless Elegy, jejíž připravovanou desku má Kočko produkovat; závěrečná Po valašsky je opět plná skřivánčích tónů koncovky). A až budete mít desku doposlouchanou, snad si budete připadat, jako byste vypili džbán osvěžující čisté vody.

Patří se pochválit nádherný booklet. Titulní stranu zdobí dřevořezba Karla Chovance z Rožnova pod Radhoštěm, vnitřní strany jsou tvořeny prostými dřevěnými prkny s texty jednotlivých písniček, nechybí anglický přepis jejich obsahu – spíše převykládání toho, o co jde a další informace, které by mohly cizince zajímat. Navíc najdete na desce jako bonus remix písně Do tanca! od DJ Carloffa a videoklip Tanečnica plný radosti a skákání přes oheň o svátku boha Velese.

Tomáš Kočko má velký dar najít v písni to, co je v ní podstatné, to zachovat, a pohrát si s tím ostatním, co je možné pozměnit. Ví, kam patří a ví, kam chce směřovat. A na jeho tvorbě je to slyšet. Jestli tedy pátráte po odpočinku a říkáte si, že něco lidových tónů neuškodí, vezměte za vděk třeba těmi na desce Do tanca! A snad pak dáte zapravdu mottu celé desky: Tanec jako radost, tanec jako smutek, tanec jako obřad, tanec jako meditace, tanec jako vzdor, tanec jako sounáležitost...to všechno tanec býval v dobách našich dědů. A dnes... Tož, do tanca!

Lucie Endlicherová

www.folktime.cz ,8.3. 2004
Lucie Endlicherová

Do tanca!

Tomáš Kočko & ORCHESTR Do tanca!

Kdo příliš nemusí "elektroúpravy" lidových písniček a la Čechomor, anebo chce rozhled po domácím folklóru získávat ještě jinými cestami, může zkusit dalšího archeologa a restaurátora (a zároveň i samostatného uměleckého architekta) Tomáše Kočka. Jeho přístup a láska k lidovkám jsou velmi uvěřitelné, takže si jej člověk pomalu představuje, jak každý večer skáče přes oheň u své chaloupky ve stráni. A nejen to: Kočko pro své (už páté!) album vybral málo známé především valašské či lašské lidové písně, které upravil a zaranžoval citlivě tak, aby měl posluchač dojem, že mj. perkuse a kytary jsou domácí lidové nástroje a že Turci to tu opravdu měli pod palcem.

V citlivosti přístupu k materiálu je Kočko někde mezi Pavlicou a Čechomorem, pokoru před materiálem vyvažuje vlastní invencí (skvělá autorská Tanečnica a titulní Do tanca!).

Markéta Brchelová - Turková (dramaturgyně pořadu Noc s Andělem)

music 01-02/2004
Markéta Brchelová - Turková

World music

World music Pestrý obraz moravského folklóru

Kdo byl jednou na Moravě, ten asi ví, že se pojmem lidová muzika nemyslí žádné umělé melodie v podání hudebních seskupení. Neboť i dnes se lidé z východu České republiky setkávají na početných slavnostech a při různých příležitostech nad cimbálem, houslemi a dalšími tradičními nástroji, aby si všichni dohromady zahráli a zazpívali své písně. To, že je tato hudba stále živá, dokazuje aktuální album Do tanca! lidového zpěváka, kytaristy a vedoucího hudební skupiny Tomáše Kočka.

Tento hudebník nahrál celkem 11 písní spolu se svým Orchestrem, který se v písni Tanečnica rozrůstá až na 15 členů. Šest z písní odkazuje na tradiční nápěvy, jsou navýsost zajímavým dokumentem toho, jak rozličně může Morava znít. Například uvedená píseň Bystra voda pochází z Valašska, ale zasahuje až na Slovensko. Naproti tomu Ti koberšti synci z Prajzska ukazují okolí Ostravy: polka poukazuje na blízkost Polska, text obsahuje odkazy severních sousedních národů. Kromě toho v něm lze najít slova převzatá z němčiny.

Kromě úprav tradičních písní napsal Tomáš Kočko pět vlastních, které se opírají o moravský folklór. Z nich vyčnívá svižná instrumentálka Gigula a mocná Tanečnica.

CD umí přesvědčit, zejména proto, že Kočko, na rozdíl od časté praxe ostatních folkových seskupení, svůj Orchestr neelektrifikoval. Místo toho šikovně kombinuje obsazení a buduje mnohohlasy. A i když do aranžmá lehce prosvítá moderna, můžeme, to, co rodilý Frýdecko-Místečan produkuje, s klidem označit jako World Music.

Till Janzer

Prager Zitung, (přeloženo z němčiny)
Till Janzer

Tomáš Kočko & ORCHESTR

Tomáš Kočko & ORCHESTR Do tanca!

Dříve se tomu říkalo „moderně pojatý folklor“, dnes máme šikovnější škatulku – world music. Však také tahle novinka má světové ambice. Odlehčené úpravy moravských tanců, neštítící se využít rytmy blízkovýchodní (oni ti Turci také málem na Moravu došli) či klubově taneční nebo třeba vedl cimbálu i indický stár, patří k tomu nejlepšímu, co se letos na domácí hudební scéně urodilo.

Tomáš S. Polívka (šéfredaktor ROCK & POP)

Impuls 4/03
Tomáš S. Polívka

Tomáš Kočko & ORCHESTR

Tomáš Kočko & ORCHESTR Do tanca!

Parádní počin pro milovníky moderního folklóru představil na svém CD Tomáš Kočko. Použil tradiční lidové nástroje jako jsou cimbál, grumle, gajdy, kontry, kontrabas, housle, ale také nástroje užívané v jiných hudebních žánrech – akustické kytary, djembe, darbuka a drobné perkuse. Všechny nástroje obsluhovala plejáda dobrých hudebníků )shrnuti v názvu jako ORCHESTR) i sám Tomáš Kočko. Typicky moravská hudba zavzpomínala na známou kapelu Čechomor či Jiřího Pavlicu. Moravské písně jsou v rytmických úpravách autora a například Zbojnický zvrtek roztančí každého posluchače. Kdo by si žádal víc, na CD je také k dispozici videoklip na písničku Tanečnica v režii Tomáše Hubáčka a taneční remix písničky Do tanca!, který vytvořil známý DJ Boris Carloff.

Martin Pouzar

Autotip extra 2/03
Martin Pouzar

T.Kočko & Orchestr: Do tanca!

T.Kočko & Orchestr: Do tanca!

Písničkář, hudebník, muzikálový herec a operní režisér Tomáš Kočko lidové písničky sbírá a sám v podobném duchu tvoří. Jeho alba lze směle zařadit hned vedle skupin Čechomor, Fleret či Hradišťan, náladou a výtečnou prezentací se jim přinejmenším vyrovnají. Deska nabízí vedle původních písničky z Valašska, Lašska, Prajzska a Beskydska. Účinkuje na ní celá řada hostů a je utkána z nepřeberného množství pozoruhodných zvuků akustických nástrojů. Sloužit by mohla jako vlastivědná procházka po Moravě.

www.pravo.cz
on-line magazin PRAVO

Dovoľme svetu objaviť naše tradície

Dovoľme svetu objaviť naše tradície Tomaš Kočko & Orchestr - Do tanca!

Tomáš Kočko začínal ako pesničkár na folkových festivaloch, kde formoval svoje hudobné smerovanie a ustálenú podobu svojej hudbe dal až recitálom, v ktorom zhudobnil poéziu valašského básnika Ladislava Nezdařila, ktorý svoje celoživotné dielo zameral na obyvateľov beskydských hor, ich zvykom a ich povestiam. V repertoári zoskupenia Tomáš Kočko & Orchestr sa nachádzajú okrem už spomínaných piesní aj tradičné moravské piesne. Táto formácia má za sebou už niekoľko albumov a najnovší titul Do tanca, ako sám názov napovedá spracúva ľudové piesne na tancovanie.

Album sa dá počúvať ako súvislý príbeh dvoch mladých ľudí a ich lásky. Po intru Po valašsky, ktorý tvorí hudobný motív objavujúci sa v mnohých oblastiach, od Moravy cez Kysuce až po Zakarpatskú Ukrajinu, sa dostávame k úvodu do spomínaného príbehu. V piesni Hrajte, že mi hrajte, prichádza hlavný hrdina do krčmy zapiť a vytancovať svoj žiaľ. V titulnej Do tanca stretá svoju lásku Karolku a ďaľšie dve piesne pokračujú tanečnou atmosférou na zábave. Prvá zápletka sa objavuje v Aj, volaři, volaři, kde Karolka hľadá svoj vienok (symbol panenstva). Dramatickosť sa stupňuje v piesni Bystrá voda, kde Karolka v zúfalstve nad hanbou a opovrhnutím, skočí do rozvodnenej rieky. Jej milý odchádza ku zbojníkom a ostatné piesne opisujú zážitky práve z tohto prostredia. Objavujú sa tu aj pripomienky dávnych pohanských sviatkov a osláv, ktoré sa konali na vrchu Tanečnica a jeho vrchole, ktorý nesie tajomný názov Gigula.

Hudobne a autorsky obohacuje Tomáš tradičnú ľudovú hudbu aj o nové prvky z iných kultúr či hudobných žánrov. Nástrojové obsadenie kapely je rôznorodé. Od klasických ľudových nástrojov ako sú kontrabas, cimbal, gajdy, píšťaly cez akustickú gitaru, mandolínu, violoncello až po sitar, djembe, kabasu či darbuka. Album Do tanca je vydaný v dvoch verziách a to v anglickej a českej. Tú anglickú zastupujú v booklete anglické preklady textov.

Súhlasím s názorom Tomáša, že svet nie je príliš zvedavý na to ako dokážeme zahrať napríklad jazz. Svet zaujíma čo sme zač. Odpoveď na to nachádzame práve v tom čo nám zanechali minulé generácie vo folklóre. Podobne ako aj L.Janáček urobil moravskú ľudovú hudbu vo svojom diele svetovou, sa máme snažiť o podobné zviditeľnenie vlastných tradícií.

Radovan Vrška, 31. 12. 2003,www.music.sk

4 a půl bodu z pěti
Radovan Vrška

Tomáš Kočko & ORCHESTR - Do tanca!

Tomáš Kočko & ORCHESTR - Do tanca! I akustický beskydský folklór dokáže být pěkný nářez!

Tomáš Kočko je zapomenutý klenot česko-moravské hudební scény. Je škoda, že tak promakaný folkór s rockovými přeshy nenašel ve srovnání s momntálně známějším Čechomorem nebo Hradišťanem Jiřího Pavlici zatím ani zlomek popularity. Hudební materiál na pátý dlouhohrající nosič je dílem sesbírán z lidovek beskydského kraje a okolí (Valašsko, opavské Slezsko, Prajzsko, Lašsko, dílem to jsou autorské skladby kapelníka.

Původně folkový zpěvák a kytarista se vyvíjí s každou deskou. Dnes kytara hraje úlohu tmelícího prvku skladeb a důležitější roli mají ostatní nástroje (dudy, housle, flétny, perkuse, ale také sitár nebo darbuka). Kočko tak připomíná vývoj keltské zpěvačky Loreeny Mackennitt, která se postupně vyvinula z pouhé solitérky, doprovázející se harfou v kapelnici, která stále drží hudební směr, ale aranže posunuje dále. I u Tomáše Kočka dochází k tomuto vývoji. Jednou cimbál s basou rockuje v Do tanca!(na CD hostuje několik členů Silent Stream Of Godless Elegy), podruhé se kapelník ve zbojnickém zvrtku frázováním přiznává k finským Värttinä. Na rozdíl od asi nejpodobnějšího Hradišťanu jsou skladby rovnější, naplněné větí energií a rockovým nápřehem. A přitom žádná elektrifikace!

Pokud vás okouzlila vlna znovuobjevování česko-moravského folklóru, neměli byste Tomáše Kočka vynechat.

Pavel Zelinka

Rock&POP, 12/2003
Pavel Zelinka

Let’s dance!

Let’s dance! Tomáš Kočko & Orchestr: Do tanca

Po převážně autorském projektu Hodovnice a po další sadě zhudebněných veršů Ladislava Nezdařila („neřadové“ album Sadné zrno) přichází Tomáš Kočko s projektem, na kterém vzdává hold folklóru severní Moravy a Slezska – písním, nástrojům a především tancům. Do tanca! není ani tam album k tanci, jako spíše o tancích.

Podobně jako na svých starších projektech Ondráš a Hodovnice seřadil Kočko jednotlivé písně tak, aby mohly tvořit jakýsi souvislý příběh. Ve skutečnosti jde však o komponenty s různou dobou vzniku a s různým autorstvím, takže dějovou linii musíte hledat spíše pod povrchem a mnohdy si ji domýšlet.

Album Do tanca! obsahuje vedle sebe taneční písně opravdu lidového původu, a to i z ne příliš často vytěžovaných oblastí (prajzská polka Ti koberšti synci); dále Kočkovy autorské skladby, které by se měly folklóru blížit (např. pokus o rekonstrukci zbojnického tance Zbojnicky zvrtek); a konečně písně opět lidové, avšak netaneční. To je příklad především dlouhé balady Bystra voda, kterou Tomáš sám považuje za klíčovou v ději onoho naznačovaného příběhu (hrdinka v ní spáchá sebevraždu).

Nejsem znalec v oboru folklóru, natož konkrétně folklórních tanců, takže nemohu posoudit, nakolik je interpretace Kočkova Orchestru a četných hostů autentická a nakolik se lidovou tvorbou pouze inspirují. Výsledek na mne však působí jako dostatečně věrný na to, abych se z něj mohl o folklóru severovýchodní části naší republiky leccos přiučit, a současně jako dosti odvážný na to, abych jej mohl považovat více za autorskou záležitost než za „pouhou“ úpravu lidového materiálu. Vedle nástrojů, které (více či méně oprávněně) spojujeme s folklórem automaticky (housle, cimbál, flétna koncovka, gajdy), na albu zazní mandolína, djembe, sitár (!) a také – což je spíše zajímavost než určující prvek – vokál a tleskání v podání členů doom-metalové kapely Silent Stream of Godless Elegy.

Z písní je znát, že Tomáš Kočko k folklórnímu materiálu přistupuje s úctou, že si dává záležet i na nářeční výslovnosti a že se ve svých autorských skladbách snaží moravské hudební tradici alespoň přiblížit. Na pochybách jsem pouze při poslechu titulní písně Do tanca!, ve které mi velmi naturalistický popis dívky k folklóru už jaksi nepasuje („Jaká ručenka, jaká noženka, / také pěkné líčko, jaká pusenka. / Enem vyskočit – tož taká jablíčka, / a ty oblé bočky aj ta zadnička!“). Zajímalo by mě, jak by se při analýze textu vyřádili/y studenti/studentky oboru gender studies…

I když jsou dnes multimediální CD jevem poměrně obvyklým, tentokrát je zvlášť nutné na datovou stopu upozornit. Obsahuje jednak mysticky laděný videoklip k písni Tanečnica, jedné z nejvýraznějších na albu. A dále zde najdeme zvukový soubor s tanečním remixem titulní písně Do tanca! DJ Boris Carloff svou „práci“ zdaleka neodbyl tak, že by Kočkovu skladbu jen podmaloval automatickými bicími. Jeho dílo je mnohem sofistikovanější: vypreparoval z písně basovou linku a několik melodických motivů (gajdy, housle, flétna), které skombinoval s dusavým rytmem. Vznikla tak úplně jiná melodie, která s tvorbou Tomáše Kočka nemá téměř nic společného. Je dobře, že ji Indies zařadili pouze jako zajímavost na datovou stopu a ne třeba jako bonus za vlastní obsah alba.

Booklet alba je vzorně vybavený nejen texty a poznámkami k původu a typu jednotlivých tanců, ale také anglickými překlady slov písní. Zvlášť mě zaujal začátek skladby Aj, volaři, volaři, přeložený jako: „Oy, oxboys, oxboys, where did you keep your oxen out at grass?“ V některých případech si musel překladatel Petr Pálenský pomoci i vysvětlivkami (například když hovoří o zbojnících), ale výsledek je myslím více než uspokojivý. I díky tomuto „detailu“ by mělo album dostat minimálně šanci proniknout na zahraniční trh.

Album Do tanca! je dokumentem o tom, jak mohou staré moravské tance (vrtek, zvrtek, starodávný, ale i polka) inspirovat mladou generaci muzikantů. Chtělo by se mi napsat folkových muzikantů. Jenže Tomáš Kočko má dnes k většině folkařů žánrově hodně daleko, jeho projekty se čím dál víc blíží pavlicovské world music. Mimochodem nemusíte být zrovna příznivci tance, aby se vám album Do tanca! líbilo. Já, tvor absolutně netaneční, jsem toho živoucím dokladem.

MILAN TESAŘ

Folk&Country 12/03
MILAN TESAŘ

TOMÁŠ KOČKO & ORCHESTR: Do tanca!

TOMÁŠ KOČKO & ORCHESTR: Do tanca!

Tomáš Kočko patří k našim nejčilejším "oprašovatelům" odkazů moravské lidové písně. Se svým Orchestrem však není pouhým interpretem - původním nápěvům dává nový rozměr, jeho vlastní písničky jsou zase prostoupeny duchem dávno zašlé odzbrojující folklórní čistoty.

Nejinak je tomu i na nejnovějším albu Do tanca!, kolekci jedenácti svěžích a bezprostředních písniček, pro které Kočko sáhnul do nejrůznějších končin moravské země či se nechal inspirovat neodolatelnou tradiční melodikou. Přestože album je přirozeně taneční, Kočko se svým Orchestrem pracuje s náladou, tempem i celkovým charakterem jednotlivých skladeb. A i když jsou kromě tradičních nástrojů ke slyšení třeba i méně obvyklé djembe či darbuka, a "klasický" folklórní duch je jemně protkán moderními aranžemi, album nevyznívá jako křečovitý pokus o world music za každou cenu. Přes zřetelněji přístupnější charakter alba totiž zůstávají Tomáš Kočko a Orchestr stále stejně osobití a přirození, na hony vzdáleni různým komerčně líbivým trendům.

Po pravdě řečeno, tato hudba se možná až vzpírá sáhodlouhým rozborům a tak asi nejvýstižnější pro ní budou slova jedné z písní, s kterými se při poslechu alba jednoduše musíte identifikovat: "Hrajte, že mi, hrajte od konca do konca. A ty děvucho, připrav sa do tanca!"

Igor Nováček

www.freemusic.cz 10.11.2003 00:00
Igor Nováček

TOMÁŠ KOČKO & ORCHESTR: Do tanca!

TOMÁŠ KOČKO & ORCHESTR: Do tanca! + křest desky 11.10. 2003 v divadle G-Studio centrum v Brně

Tomáš Kočko, muzikálový herec, operní režisér, ale také vynikající muzikant, písničkář a folklorista, letos nahrál se svým Orchestrem čtvrtou řadovou, celkem již pátou desku. Oficiální datum vydání tohoto nového alba, 11.10. 2003, bylo také dnem, ve kterém bylo slavnostně pokřtěno a náležitě naživo představeno v brněnském divadle G-Studio centrum.

Před zmínkou o novém albu se jistě sluší připomenout dosavadní poměrně bohatou tvorbu této hudební formace. První nahrávkou pod hlavičkou Tomáš Kočko & Orchestr se stala deska Horní chlapci (Indies records, 1999), na které byly ke slyšení zhudebněné texty valašského básníka Ladislava Nezdařila, jehož tvorba Tomáši Kočkovi doslova učarovala. Na své druhé desce Do kamene tesané aneb ONDRÁŠ (Indies records, 2000) se Tomáš se svým Orchestrem věnoval zbojnické tematice - v písních ukrytých na tomto albu jsme si mohli vyslechnout příběh legendárního beskydského zbojníka Ondráše. V pořadí třetí nahrávka Orchestru, Hodovnice (Indies records, 2001) na nás dýchla tajemnou atmosférou starých pohanských rituálů a posledním hudebním dílkem, které spatřilo světlo světa před novým albem, bylo neřadové CD Sadné zrno (TKA, 2002), vydané jako příloha ke čtvrtému vydání sbírky básní Ladislava Nezdařila „Horní chlapci“.

Novou desku Do tanca! se Tomáš Kočko rozhodl věnovat, jak již název napovídá, tanečním lidovým písním pocházejícím ze svého rodného regionu, ze severní Moravy – z Valašska, Slezska, Lašska či Prajzska. U většiny skladeb je uveden přídomek „lidová“, do konečné podoby je svým hudebním citem upravil a zaranžoval Tomáš Kočko, avšak vedle těchto lidovek zde najdeme i několik Kočkových autorských písní, pochopitelně vyznívajících v duchu původní lidové tvorby. To ovšem neznamená, že by šlo pouze o ortodoxní folklór. Naopak, myslím, že právě tím, že se Tomáš Kočko dokáže inspirovat i hudbou jiných žánrů, například rockem, jazzem či klasikou, hudba Orchestru získává svůj další rozměr a stává se mnohem zajímavější. Písničky se z větší části nesou ve svižnějším tempu a oplývají bohatou rytmikou, přesně jak se od lidových písní k tanci dá čekat (například titulní Do tanca!, Ti koberšti synci, hitovka a klipovka Tanečnica a zejména jeden z vrcholů alba, Zbojnicky zvrtek), ale najdeme zde i skladby pomalejší, které se nesou, jak podotkl sám Tomáš Kočko, „v rytmu starodávného“ (Aj, volaři, volaři; Bystrá voda).

Celá nahrávka se pyšní opravdu bohatým zvukem a není divu, hudebních instrumentů bylo k nahrávání použito doslova nepřeberné množství. Vedle nástrojů, s nimiž vystupuje Orchestr na svých běžných vystoupeních (kytara, housle, kontrabas, píšťaly, cimbál, bubínky a perkuse) na desce zaznívají také například viola, violoncello, mandolína, gajdy, klarinet, koncovky, triangl, tamburína, djembe, darbuka, rototam, kontry, zvony, kabasa, sitár, grumle, trombita a možná ještě jiné další, které jsem zapomněl vyjmenovat.

Velmi důležitými nástroji jsou však i hlasivky zpěváků objevujících se ve všech písních kromě jedné instrumentálky a úvodního a závěrečného motivu. Nad tóny linoucími se z hudebních nástrojů se nese příjemně melodický a výrazný zpěv hlavního protagonisty celého projektu, který je ve většině skladeb podporován doprovodnými hlasy kmenových členů Orchestru a hostů, kteří přijali pozvání podílet se svým uměním na této nahrávce.

Součástí CD je také datová stopa, v níž se ukrývá zajímavě zpracovaný videoklip k písni Tanečnica, který nám takto nabízí obrazové ztvárnění této barvité moravské muziky, a také pohled na tradiční slovanské rituály spojené s tanci kolem ohně. Přestože pro mladého režiséra Tomáše Hubáčka to byl teprve jeho druhý videoklip, jeho zpracování je na profesionální úrovni a jsou v něm k vidění opravdu krásné záběry. Druhým bonusem je remix titulní skladby od DJ Borise Carloffa ve formátu wav, o kterém jsem měl chuť prohlásit, že je zbytečný, ale koneckonců, komu se tento styl líbí, remix si poslechne a ostatní ho mohou v klidu ignorovat. Na regulérní ploše alba by působil rušivě, zřejmě i proto je ukryt v datové stopě.

K celkovému dojmu z tohoto příjemného alba výrazně přispívá krásný obal vyvedený v duchu moravských tradic i titulu celé kolekce písní. Můžeme si v něm přečíst texty písní i výčet muzikantů a nástrojů hrajících v té které skladbě, a je to někdy docela zajímavé počtení. Celkem mě překvapila míra spolupráce se jmény známějšími v poněkud odlišném hudebním žánru. Na desce vypomáhal s hrou na violoncello Michal „Siki“ Sýkora, který je, stejně jako hostující zpěvačka Hanka Nogolová, členem doommetalové formace Silent Stream Of Godless Elegy. Kytarista této skupiny, Hynek Stančík, je zároveň spoluautorem instrumentální skladby Gigula, kterou v poněkud drsnější podobě nahráli také „Silenti“ a v jejich provedení se objevila na desce Čarohraní (Indies records, 2003). (Tuto verzi skladby Gigula bych mimochodem uvítal jako bonus mnohem raději než nezajímavý Carloffův remix.) Když dodám, že grafickou úpravu bookletu si vzalo na starosti metalové vydavatelství Redblack (a jak už jsem zmínil, odvedlo skvělou práci), a o anglický překlad textů se postaral Petr Pálenský (frontman tria Insania), přestávám se podivovat tomu, že jsem Tomáše Kočka & Orchestr objevil díky recenzi jejich první desky v rockovém týdeníku Beng!. Koneckonců, i hudební vydavatelství Indies se dříve profilovalo téměř výhradně v žánru alternativního rocku.

Na závěr bych se rád zmínil i o křestu tohoto alba,který proběhl, jak už bylo uvedeno výše, 11.10. 2003 v divadle G-Studio centrum v Brně. Cílem tohoto mimořádného koncertu bylo, aby si s Orchestrem zahráli pokud možno všichni ti, kteří se podíleli na studiové podobě nahrávky, a to se myslím z velké části podařilo. Tomáš Kočko se svěřil, že na začátku své hudební kariéry vystupoval jako písničkář sám, když začínal hrát s Orchestrem, byli v něm včetně něj tři hudebníci, ale nyní se i se všemi hosty na pódiu objevilo snad pětkrát tolik tváří.

Sám koncert začal s asi půlhodinovým zpožděním; nazvučit takové těleso, aby koncert byl opravdovým zážitkem i pro folklorní fajnšmekry jistě nebylo jednoduché, ale pokud mohu soudit (nikoli jako fajnšmekr), nakonec se to povedlo takřka bez chyby. Na začátek vystoupila cimbálová muzika Radošov z Veselí nad Moravou, jejíž primáš Radim Havlíček při nahrávání desky i na koncertě zastoupil zraněného kmenového houslistu Orchestru, Pavla „Šamana“ Hanouska. Jejich příjemná muzika dokázala přítomné zahřát na duši a naladit na vystoupení hlavního souboru večera.

Před samotným zahájením hudební produkce se konalo slavnostní uvedení nového alba do světa. Do role kmotra byl pozván hudební skladatel prof. Miloš Štědroň, a po samotném aktu křestu, při němž tekla pravá valašská slivovice, byl po krátkém rozhovoru Tomáše Kočka s režisérem Tomášem Hubáčkem premiérově promítán videoklip Tanečnica.

Poté už na pódium nastoupili muzikanti z Orchestru v čele s Tomem Kočkem a odehráli výborně připravený koncert, jehož náplní byly samozřejmě písně z aktuální desky, které zazněly dokonce přesně v tom pořadí, ve kterém jsou zaznamenány na desce. Také nástrojové obsazení, aranže a provedení skladeb, přesně odpovídalo jejich vyznění na albu, což byl vlastně hlavní smysl slavnostního křestního koncertu. A tak ačkoliv posluchači před koncertem neměli možnost seznámit se s obsahem hudební kolekce nových písní, díky preciznímu provedení a dramaturgii koncertu měli možnost poslechnout si de facto živou verzi nahrávky.

Nadšené publikum si v závěru vytleskalo přídavek, jímž se stal hudební motiv nazvaný Po valašsku, otvírající i zakončující nové album. Jedinou zahranou písní ze starších desek se toho večera stal Svatojan, který celý slavnostní večer ukončil. Kdo má rád milé, melodické písničky, moravský folklór a přitom úpěnlivě nelpí na tradičních škatulkách a hudebních vzorcích, tomu (nejen) nová deska Tomáše Kočka & Orchestru udělá radost. Jen bych zdůraznil, že ač jsou nahrávky Orchestru vynikající, živá vystoupení je svými kvalitami ještě převyšují, a tak pokud budete mít možnost navštívit koncert, určitě neváhejte.

Jindřich

www.volny.cz/mojmirek 20. 10. 2003
Jindřich

Do tanca!

Do tanca! Kočkovy úpravy moravského folklóru jsou plné emocí

Moravské lidové písně se dají hrát v mnoha podobách. Od klasické, tradiční až k totálně přepracované. Tomáš Kočko a jeho Orchestr se nachází někde uprostřed této cesty. Zachovává původní melodičnost a zpěvnost a ty obohacuje moderními rytmickými postupy.

Alespoň tak se prezentuje na svém čtvrtém autorském albu Do Tanca!, které před několika dny vydala firma Indies Records. Deska obsahuje jedenáct písní, kromě variací na lidové tance Moravy přináší i pět skladeb Tomáše Kočka. Od původního folklóru se příliš neliší, neboť skladatel, textař, zpěvák a kytarista Kočko je s Moravou bytostně spjat.

Bez ohledu na původ písní překypují všechny silnými emocemi. Jsou prosté, bez kalkulu, přirozené, odehrané od srdce. Staví na výrazných melodiích, zpěvných refrénech, jednotné atmosféře a bohatých aranžích. Třeba do nahrávání skladby Zbojnicky zvrtek se zapojilo až deset hudebníků. Jednotlivé nástroje do sebe přesně zapadají, vhodně se doplňují a vzájemně se nepřebíjejí.

Kromě pro folklór tradičních instrumentů jako housle, cimbál, kontrabas nebo dudy používá Kočkův Orchestr i kytary, darbuku, djambe nebo sitár, které jsou typické pro úplně jiné, modernější hudební styly. Dosahuje tím nenásilného propojování různých žánrů, aniž by se vytrácela moravská písnička.

Většina textů se točí kolem tance a jeho prostřednictvím vyjadřují radost z neokázalého života, okouzlení ženami či potřebu lásky. Zazní sice i tragičtější motivy, ale pozitivní momenty převládají. Ve vlašském, slezském, lašském či prajzském nářečí pak dosahují ještě emocionálnějšího vyznění.

Jistý, výrazný zpěv Tomáše Kočka se výborně doplňuje s lyričtějším vokálem Michaely Lipárové, všichni muzikanti hrají srdcem. Skladby často mění tempo i rytmus, takže album je náležitě barevné. K vrcholům patří titulní píseň, Všeci se ptaju, Ti koberští synci či Tanečnica. Klip k posledně jmenované písničce je pak již jen třešničkou na tomto po všech stránkách vydařeném albu. Karel Souček

Příbamský deník, 10. listopadu 2003
Karel Souček

zpět | nahoru | domů