Jak to slyší Billy Milano

zpěvák americké metalové kapely S.O.D.

Po koncertě v pražském Rock café

THE CULT: Spirit Walker (Sanctuary - 26 Gotic Anthems) Co si o tom myslím? Recenzi téhle desky bych klidně udělal, ale nikdy bych si ji nekoupil. Je to kompilace a The Cult mě zrovna moc nebaví. Nine Inch Nails, OK, Marilyn Manson jsou v pohodě a Nick Cave taky. The Damned bych mohl slyšet, jestli jsou to ti původní, a potom... Koho to zajímá? Vždyť je to zatracená kompilace, kašlu na ni. (1)

ROOT: The Curse - Durron (The Book)Zní to jako Type O Negative, nebo možná nějaké měkčí blackmetalové kapely. Mně se tahle muzika moc nelíbí, ale věřím, že někoho může bavit. Ten by ji dal určitě víc bodů (2)

CINDERELLA: The More Things Chabge (Live At The Keyclub) Hele, to je fakt hrůza. Já mám dneska na práci ještě spoustu dalších věcí, takže laskavě neplýtvejte mým časem! (1)

PAINFLOW: Shut Up (Audio-Visual-Aids)Z Painflow mě akorát tak bolí uši. Zní jako 'nic nového pod sluncem'. Nelíbí se mi zpěv. Je namíchaný moc hluboko. Možná, že to tak chtěli. Kdo ví? (3)

VINNIE MOORE: The Maze (The Maze)Co to je? Vypněte to nebo... (1)

BLACK FUNERAL: Rite Of Enveloping Shadows (Moon Of Characit) To jsme v nějakém satanistickém kostele sakra nebo co?! Tohle je opravdu zatraceně zkurvená muzika. Už nikdy v životě ji nechci slyšet! Dám nulu. A nebo ne, minus jedna za ten kostel. Dej mi už pokoj. Další! (-1)

TOMÁŠ KOČKO & ORCHESTR: Za Hážovkú (Horní chlapci) To je ale pohodička. Moc se mi to líbí. Nejlepší, co jsem zatím slyšel. Tu desku chci! Je dynamická, originální, i když je jasné, že vychází z lidového folklóru. Zkrátka je to něco, co bych si s radostí poslechl doma. Protože já neposlouchám ty zvratky, které tady do mě cpete. U tohoto se dá krásně relaxovat. (7)

MASTERS OF REALITY: It's Shit (Welcome To The Western Lodge) Vopruz, pleva, hrozný. Jako by to slepil Frankenstein. Techno-taneční odpadky. Master Of Reality by se měli jmenovat Masters Of Shit! (2)

FERAT: Storm (Ferat) Má to stejnou náladu jako Soulfly nebo Korn. A já tuhle náladu nenávidím. Dám nulu, ale to neznamená, že by muzika nebyla dobrá, jen nenávidím speciálně tento trend. (0)

PEARL JAM: Last Kiss (No Boundaries - A Benefit The Kosovian Refugees) Zase další kompilace, a ještě k tomu jsou na ní dvakrát Pearl Jam, které nesnáším. Ukažte, co tam ještě je. Morissettová není špatná, ale Young Black Sabbath jsou moc staří. Oasis chtějí znít jako The Beatles, naivkové. The Wallflowers, na prd. Jamiroquai se mi líbí, ale raději si poslechnu první nahrávky Stevieho Wondera. A Peter Gabriel měl raději zůstat u Genesis. (4)

CHINASKI: Jaxe (1. signální) To zní jako z nějaké televizní show. Jo, jakž takž v pohodě. (4)

BLACKMORE'S NIGHT: Avalon (Under A Violent Moon) Nech tu ženskou doma a vrať se k Párplům, ty chcíplotino!

Pět nejposlouchanějších počinů hodnotícího umělce se dnes nedočkáte. Billy se po vyřčení posledního ortelu tak rozohnil, že bez obodování vstal a o dalších deskách už nechtěl slyšet. Škoda, protože na něj mezi jinými čekalo ještě nové album Suicial Tendencies, Freedumb, jež by určitě neodmítl. Inu, je to svérázný člověk, ale z jeho reakcí musíte uznat, že to má v hlavě srovnané. Nebo se jen umí rychle rozhodovat? (Poznámka: čísla v závorkách představují počet bodů, které dal Billy jednotlivým interpretům.)

Rockový obtýdenník BIG BENG!

Tomáš Kočko - Horní chlapci

Pražskými muzikálovými produkcemi ostřílený absolvent herectví na ostravské konzervatoři Tomáš Kočko je všestranným kumštýřem. Vedle své hlavní profese zpívá, hraje na kytaru, skládá písničky, studuje operní režii. Navíc má kapelu Orchestr, která se po vlídném přijetí na valašských hudebních festivalech a za finanční podpory města Rožnov pod Radhoštěm v loňském roce propracovala k vydání debutového alba. Obsahuje čtrnáct Kočkových písní, inspirovaných folklorními tradicemi valašského kraje a opatřených texty Ladislava Nezdařila, osobitého rožnovského básníka. Nezdařilova "zbojnická" poezie se s muzikou Orchestru, v jehož nástrojovém arzenálu nalezneme akustickou kytaru, flétny, citerový cimbál, perkuse, housle i violu, vhodně doplňuje a tato nenásilná symbióza činí z alba Horní chlapci vkusný a neokázalý hold kraji, k němuž se odkazuje.

Milan Šefl

Tomáš Kočko & Orchestr - Horní chlapci

"Horní chlapci" je nejen název nové desky, reprezentované jménem Tomáše Kočka, hudebníka, textaře, herce, producenta a budoucího režiséra. Stejné záhlaví nese také básnická sbírka rožnovského literárního historika, nedávno zesnulého Ladislava Nezdařila (nar. 1922), kterému je věnována. V nástrojovém obsazení kytara, flétna, housle, perkuse, cimbál… a zpěv se Kočko pokusil zhudebnit Nezdařilovy verše (dvakráte je se souhlasem autora upravil), jež překrásným způsobem popisují život na valašském venkově. Poskytují radostné i sentimentálně posmutnělé pohledy na potůčky, luka, lesy, malovaná stavení, zástupy krojovaných Moravanů. Pokud jsme oprávněni hodnotit hudební podklad k předem dané textové předloze zapsané v místním dialektu, pak nelze než konstatovat, že sémě padlo na úrodnou půdu. I přes generační propast je cítit spřízněnost obou duší, které milují krajinu a lidi kolem sebe. Album Horní chlapci je balzámem na uspěchanost, nevšímavost a neustálý stres. Připomíná naši společnou minulost. Čas, kdy si lidé i přes tvrdé životní podmínky uměli udělat radost, kdy se uměli mít rádi.

David Drozda rockový obtýdeník BIG BENG! 1999

RECENZE - Horní chlapci

Devadesátá léta nenalezla v Čechách folkové písničkáře tak silné a osobité , jaké objevila léta šedesátá, sedmdesátá i osmdesátá. Snad jediná osobnost se výrazně klene nad průměr: Pavla Milcová. Tomáš Kočko, o něco mladší zpěvák s kytarou než Milcová, mohl být dalším dalším takovým muzikantem. I když ale jeho pozdní debut HORNÍ CHLAPCI (Indies, 1999, 45:32) je docela solidní nahrávkou, není to artefakt, který by snad ohromil nějakým mimořádným vzepětím tvůrčího ducha jako někdejší debuty mnohých dnes zavedených písničkářů. Kočkovi tradicionalisticky pojatí Horní chlapci přinášejí vcelku obyčejnou sbírku písní, které jejich interpret napsal na verše moravského básníka Ladislava Nezdařila, a tím tohoto o generaci staršího muže vlastně objevil pro širší publikum. Horní chlapci jsou výsledkem mnohaletého zrání Kočkova „nezdařilovského“ repertoáru ‚ Kočko ty písně hrál sám s kytarou na koncertech od počátku devadesátých let a už tehdy získal pověst talentovaného chlapíka, dobrého zpěváka, kterému by měla patřit budoucnost. Později – a to dokumentuje i album, sestavil Kočko doprovodný „orchestr“, jak své trio nazývá, který ovšem (spolu s hosty) písně na albu spíš jen koloruje, než aby nějak přetvořil jejich původní prostou kytarovou interpretaci. Na koncertech se proti tomu zdá Kočkův orchestr barvitější a důraznější.

Vzhledem k velmi volně plynoucímu tempu naprosté většiny písní připomíná Kočkovo album jakousi meditaci nad zacházejícími či zašlými časy, jakési rozvzpomínání na tradiční životní praxi (Dralo sa péří) , jakýsi únik před „moderností“. Napovídá tomu už jazyk Nezdařilových veršů ( například: „Nebudu chodit po dolině / na horním konci zavřeli ně, hej.“) Takové verše jsou variacemi na lidovou poezii, jsou v nich stejné rustikální rekvizity i obdobná témata ( třeba o „zakutém“ zbojníčkovi). V principu jde o repertoár, jaký je českému folkovému písničkářství vlastní odjakživa: vedle proudu inspirovaného anglosaskou hudbou se zdejší folkoví hudebníci neustále vraceli a vracejí ke své národní lidové hudbě – a právě tady vznikaly milníky českého folku (v repertoáru Dagmar Andrtové – Voňkové, Jaroslava Hutky…) Tady někde je i Kočkův předobraz . A do jisté míry je pak velmi těžké – když jsou tu ony milníky – natočit „totéž“ zase nějak jinak a snad ještě lépe. Pak se můžeme oprávněně obávat, že už to ani nejde . Možná právě zde sehrála svou úlohu třeba i podvědomá obezřetnost, která Kočkovu „opatrnou“ desku charakterizuje asi nejvíc.

Ivan Hartman UNI 12 / 99

Tomáš Kočko - Horní chlapci

Nějakou tajemnou silou byl Tomáš Kočko přenesen ze zlatého věku severofrancouzských truvérů 12. století do severomoravského regionu století dvacátého. Vnější podoba mu zůstala (snad jen přibylo více mušketýrské romantičnosti z dob Ludvíka XIV.), balady se změnily. Nádherná přírodní a milostná lyrika i epické básně Ladislava Nezdařila ve tvaru lidového jazyka, které Tomáš Kočko zhudebnil, vyvěrají z duše slovesnosti Valašska. Kongeniální spojení Nezdařil – Kočko dalo vzniknout albu, které má hlubokou a pravdivou duši, oproštěnou od muzikantské samolibosti některých pop-folkových interpretů. Tomáš Kočko své písně interpretuje s lehkostí, jako by zpíval, mluvil a dýchal zároveň. Používá melodické linie moravského folklóru a dotváří je do podoby, která neurazí jak pravověrné ctitele folklóru, tak moderního folku (svižná saltarella středověkého typu se střídají s moderně cítěnými folkovými baladami). Jemně zvonivá instrumentace využívá zvuku akustické kytary, zobcové flétny, citerového cimbálu, houslí, kontrabasu či violoncella a nádherně měkce zvučného hlasu Lucie Šorálové (ex Lúčnica).

archiv Indies rec.

Tomáš Kočko - Horní chlapci

Folková muzika sice nepatří mezi standardní žánry Indies, zařazením samostatného debutu Tomáše Kočka a jeho orchestru do svého katalogu však vydavatelství nikterak nepřestřelilo. Jak jinak prosadit a zpřístupnit muziku, která, ač čerpá z pokladnice tradiční lidové kultury severní Moravy, nepostrádá vlastní tvůrčí invenci, a přestože její poselství neskrývá žádné generační omezení, nalezne pravděpodobně největší odezvu u mladších posluchačů. Jméno Tomáše Kočka bude známo především návštěvníkům Porty či dalších folkových festivalů (především moravských), vcelku reprezentativní vizitkou bylo jeho společné CD s kapelami Pink Folk a F-M Band, které vyšlo u firmy Venkow před čtyřmi roky. Čtyři ze šesti skladeb se v nové úpravě objevují i zde. Společným jmenovatelem veškerých písní zůstává jméno valašského básníka Ladislava Nezdařila, jehož básně ze sbírky Horní chlapci skrývají archaický nádech zašlých časů. V moravsko-slezském nářečí utkané lyrické příběhy o formanech, koních, zbojnících, draní peří, životě venkovanů a o přírodě v doprovodu kytary, houslí, flétny, cimbálu a dalších nástrojů působí jako závan svěžího větru. Pro vandrování nejen beskydskými hvozdy bude nejedna skladba z tohoto alba milým společníkem.

ČAPLA BROS. Příloha “Stereo a video”, Volume 6/1999

To nejsou ohlasy písní valašských

Dnes bych vám velice rád představil vlastně první samostatnou desku Tomáše Kočka. Jmenuje se Horní chlapci a lze ji asi označit za muziku folkovou, nebo folk-folklorní. Tomáš Kočko je zajímavou postavou na české hudební scéně. Valašský ogar začal své hudební vzdělání na ostravské konzervatoři v oboru viola. Zjistil ovšem, že ho baví herectví a tak putoval za dalším vzděláním z Ostravy do Brna, kde na Janáčkově akademii vystudoval herectví. Jak už to při studiích herectví bývá, zároveň začíná Tomáš i doopravdy hrát. Při konkursu na legendární muzikál Jesus Christ Superstar získává roli Jana Evangelisty a může sledovat při práci své starší a zkušenější kolegy, ale po nějakém čase už má pocit, že mu to nic nedává a z kolotoče vystupuje a jeho další aktivity jsou znovu spojené z Brnem. V Milneově, Fahrnerově, Ulrychově a Mošově Legendě alternuje v Městském divadle Brno hlavní mužskou roli a i z této jeho životní epizody vyšla nahrávka. Byť jen na MC a nákladem divadla – jmenuje se Legenda a patří k ní i knížečka se scénářem.

Tomáš Kočko se pochopitelně při tvárnosti a mnohostrannosti svého talentu objevuje i na portovních pódiích (chcete-li inovovat tento název podle toho , který festival je asi pro žánr nejdůležitější v devadesátých letech, museli byste vytvořit termín “zahradních pódiích” a ten je asi dost idiotský). Jako herec si vyzkouší i uvádění, ale to jen okrajově. Zaujme především svým zhudebňováním poezie pana Ladislava Nezdařila, v té době už starého pana učitele v Praze, ale rodáka z Rožnova pod Radhoštěm. Živý zájem o tuto jeho tvorbu jej dovedl až k účasti na CD, na kterém se podílel třetinou obsahu vedle kapel F-M band z Frýdku-Místku a Pink Folk z Havířova. (Vedle folkrockových kapel jeho akustická hudba působila velice příjemně, říkalo se, že ta kapela ze zúčastněných, která bude mít největší ohlas, získá právo na vlastní desku, ale nic se nedělo.)

Dalším projektem, na kterém se s Tomášem setkáte, je jeho první vlastní CD, které před pár týdny vyšlo u brněnských Indies. Mezi tím Tomáš dostudoval svou první vysokou školu a začal studovat operní a muzikálovou režii, našel si angažmá, sestavil si ze spřátelených a dobrých muzikantů kapelu, které říká orchestr a také bohužel zahrál svému básníkovi, jehož texty jej tak oslovily, na pohřbu. Pan Ladislav Nezdařil zemřel na začátku tohoto roku. Důležité je, jak Kočko přistoupil k vyslovování nářečí. Čeština – přes veškeré ódy na její bohatost – je jazykem nesmírně nudným co do barevnosti svých samohlásek. Spisovná výslovnost česká má jediné možné “a” nebo “e”, ba dokonce “i” a “y” jsou jediným fonémem. Kam se hrabeme na nelibozvučnou němčinu s jejich umlauty, nebo na angličtinu s neurčitým zvukem mezi a a e. Hutka to kdysi vyřešil tím, že si Sušila přepsal do obecné hovorové češtiny, která mu šla z pusy dobře. Byl to vlastně “překlad Sušila” do “současnostiny”. Kočko vyslovuje samohlásky i souhlásky vzorně spisovně, takže i tím posouvá nářeční jazyk do vyšších poloh uměleckého básnického jazyka. Myslím, že to byla nejen dobrá, ale jediná dobrá možnost. O Tomášovi už jsem snad to nejzákladnější řekl, zbývá představit ostatní.

Kočkův “orchestr” tvoří na desce tři stálí spoluhráči a několik hostů. Flétnistka Petra Václavíková je z Hranic na Moravě. Byl jsem u toho, když ji Tomáš potkal. Měl hrát na nějakém tom soutěžním kole Porty a nepřijel mu spoluhráč. Petra tam byla s jinou kapelou a Tomáš ji nabídl, jestli by s ním nezkusila narychlo nacvičit jednu písničku, kde tu flétnu prostě nutně potřebuje. Překvapivě rychle si porozuměli, hodinu po seznámení už spolu stáli na pódiu a večer si šli pro cenu. Pavel Bongo Plch, hrající perkusní nástroje a malý citerový cimbálek je Brňan, hrává třeba s trampfolkovým FT Primem nebo s Natalikou Natálie Velšmídové. S Pavlem se Tomáš potkal vlastně poprvé při již zmiňované inscenaci Legendy, (hrál tam v kapele na jevišti) Pavel se stal jeho mladším kolegou na JAMU. No a konečně houslista a violista Pavel Hanousek řečený Šaman je z Ostravy a má tam pověst ideálního doprovazeče. Muzikanta nadaného, schopného přizpůsobit styl své hry sdělení písničky. Jinak je rovněž vystudovaný muzikant s historií v artificiální i neartificiální hudbě a ředitelem soukromé Základní umělecké školy. Hosty na desce jsou další zajímaví muzikanté. Brněnský talentovaný kontrabasista Jaroslav Panuš drží spodek (konzervatorista, zkušenosti z jazzu i folku – např. Trní Boskovice nebo zaskakování za Petra Surého v jeho projektech). Lucia Šorálová, kdysi členka Lúčnice si ve dvou písničkách zazpívá. Nu a v závěrečné písni desky se přidá i trojčlenné Oko dalšího brněnského písničkáře a talentovaného muzikanta Ivoše Cicvárka. Tedy Ivo Cicvárek – kytara, Petra Klementová – příčná flétna a Jana Havlová – violoncello. (Obě mladé dámy jsou konzervatoristky.) Muzika je napsána s citem pro text, vysloveně ho podporuje v tom nejpřirozenějším smyslu (v baladách přirozeně sladkobolně, mírně nostalgická až smutná struna zřetelně převažují, ale nenudí), instrumentace ukazuje, že muzikanti party zvládly, udělali je hezky, ale ne exhibují. Méně obvyklý citerový cimbálek je příjemným ozvláštněním, flétnové i smyčcové party jsou na tom podobně jako ona práce s jazykem – leccos z valašského stylu přejímají, ale neotročí mu. Rytmika je nevtíravá, perkuse s basou a kytarou tvoří co mají – přirozený základ pro melodické party.

Kočko jako výrazný zpěvák s výborným hlasem zde byl ukrocen - zpívá skvěle, ale nevkládá do hlasu příliš mnoho síly a naléhavosti (což se mu někdy při jevištním vystoupení stává, zde je dobrý i v piano pasážích a jemně odstiňuje). Nástroje jsou pěkně barevně sejmuty, nejvíc mne fascinoval plný a kulatý zvuk Kočkovy kytary. Dokonce tak, že jsem se musel zeptat, jak to dělali. Točili (většinu skladeb) a mixovali v Českém rozhlase Ostrava (hudební režie Zdeněk Tofel, zvuková Lubomír Výrek) a Kočko nahrával kytaru (do sterea) zároveň se zpěvem. Kytara se tak dostala i do zpěvového mikrofonu a vyvážením obou kytarových kanálů a zpěvu vznikl výsledný pěkný tón. Desku do svého edičního plánu zařadilo brněnské vydavatelství Indies údajně dodatečně po poslechnutí nahrávky, což signalizuje, že jde opravdu o ojedinělý počin, jedinou výhradu mám k otisku samotného nosiče. Jakkoliv obal je hezký a obsahuje vše nezbytné (texty, výčet účinkujících, fotografie), samotné CD je potištěno jen barvou bez nápisu. Kdyby to dělali všichni, měl bych brzy v diskotéce pěkný hokej. Ale to je jen malá muška na velkém dortu. Teď, na konci srpna je to pro mne stále ještě debut roku 1999..

Jiří moravský Brabec (Kulturní magazLín – zkr. verze, úplné znění na adrese: magazlin.zln.cz/17/deska17.htm )

Jiří moravský Brabec, Folk & Country 5.8. 1999

Jak to ten lid dělal?

Napsat písničku stejně průzračnou a trvanlivou jako jsou ty lidové, to je asi sen mnoha folkařů, ale jen málokomu se taková Galánečka nebo Vojáček povede. Jak to ten lid, doprčic, dělal? V čem je to kouzlo, ten trik? Z balíčku desek jsem si vzal k souhrné recenzi tři desky které mají každá nějaký ten rys lidové tvorby: Navzájem´98-Marcipán, Démophobia -Vycpávky a Tomáš Kočko & orchestr -Horní chlapci)

Čekáte-li, zda bude třetí deska pochválena ještě víc než předchozí , pak vězte, že bude. Tomáš Kočko & orchestr na debutu Horní chlapci si půjčili z folklórního prosředí hned několikrát. Tématiku části písní: zbojníci jsou asi poslední formou organizovaného zločinu, který v nás budí pocity romantismu a sympatií. Témata ostatních písní jsou nadčasová a všelidská. Ale především jde o jazyk, jeho nářeční variantu z valašského Rožnova, jak si ji uchoval tamní rodák Ladislav Nezdařil. Ovšem pozor, jakkoli jde o jednoduché sloky na folklórní téma, není to nápodoba lidových textů, ale jejich poučené využití v moderní poezii s jejími figurami a tropy. A při inflaci slov a frází právě nářeční čeština působí obrozujícím způsobem, říká ty staré věci s novou čistotou a naléhavostí a na Kočkovi (skvělý zpěvák) je poznat, že v důvěrném styku s tímto nářečím vyrostl. Rovněž jeho malá kapelka ( Václavíková, Plch, Hanousek ) zahrála čistě a s citem pro známou pravdu, že v jednoduchosti je síla. A vyzní-li z nástrojů nejvýznamněji Kočkova kytara, nástroj jistě nijak valašsky folklórní, je to jen správně, protože Kočkovi se, snad ještě lépe než zbývajícím v tomto výběru, povedlo to neuchopitelné a silné z folklóru přenést na hranici třetího tisíciletí.

Jiří moravský Brabec, Folk & Country 5.8. 1999

Tomáš Kočko & orchestr mezi folkem a rockem s poezií Ladislava Nezdařila

Tomáš Kočko a orchestr “mezi folkem a rockem s poezií Ladislava Nezdařila”

Apoštol Jan z muzikálu Jesus Christ Superstar, Waltr z insenace neméně slavného muzikálu Hair, v civilnější podobě naděje české operní režie a zároveň nová tvář na folkové scéně, to je Tomáš Kočko. Poezii valašského básníka Ladislava Nezdařila zhudebňuje už pět let. Rytmické struktury i melodické prvky Kočkových písní akcentující prvky lidové hudby, lehce zdůrazňují neobvyklý jazyk Nezdařilových textů, psaných ve valašském nářečí. Adekvátním projevem, profesionální jistotou a přirozenou muzikálností si Kočko rychle získává folkové publikum i rockové posluchače. Neokoukaný talent, neoposlouchanou skupinu se snaží představit kdejaká folková přehlídka, nová jména se objevují v dramaturgii většiny rockových festivalů. Opravdu není nouze o takové “objevy”, které zazáří na jednom koncertě, na dvou či třech festivalech. Hledáme-li však někoho, kdo by mohl být nejen příslibem nějakého posunu uvnitř žánru, ale i nadějí určitého přesahu, přinesla letošní sezóna Tomáše Kočka a jeho orchestr. Album “Horní chlapci”, jež Tomáš Kočko a orchestr letos natočili pro brněnské vydavatelství Indies to jen potvrzuje.

Karel Prokeš - Noviny závislé na festivalu Valašský špalíček 24. – 26. června 1999

Tomáš Kočko & Orchestr - Horní chlapci

Nejde o nový objev naší folkové scény. Tomáš Kočko účinkoval mimo jiné v muzikálech Jesus Christ Superstar a Hair, se svým orchestrem se úspěšně pohybuje po nejvýznamnějších folkových festivalech už celých pět let.

V obsazení zpěv, kytara, flétna, housle, percuse a cimbál natočili album folkově laděných písní s texty nedávno zesnulého valašského básníka Ladislava Nezdařila. A spojení moderní poezie s tradičními formami lidové písně funguje navýsost dobře.

Jan Rychetský,Blesk magazín, 3.9. 1999

Tomáš Kočko & Orchestr - Horní chlapci

Zpěvák, kytarista a skladatel Tomáš Kočko pochází z Frýdku - Místku a má k rodnému kraji velmi silný vztah. S rožnovským básníkem Ladislavem Nezdařilem, píšícím ve valašském nářečí ohlasy lidových písní, jej seznámil Petr Ulrych. Přes dvougenerační rozdíl si ti dva dobře porozuměli: Kočkova hudba se hlásí k folklórním kořenům stejně jako Nezdařilovy básně. Album Horní chlapci si Ladislav Nezdařil už poslechnout nemohl. Zemřel jen o pár týdnů dřív, než Kočko ve studiu nazpíval čtrnáct jeho textů. Ale jistě by byl spokojen - písně slýchal v koncertním provedení Kočkova čtyřčlenného "orchestru". Při koncertech na valašských hudebních festivalech měl Tomáš Kočko úspěch, na vydání Horních chlapců významně přispělo i město Rožnov pod Radhoštěm. Také to je potvrzením faktu, že vyšlo album kultivované, profesionálně velmi dobře zvládnuté, rozhodně nevyvolávající žádné vášně či spory.

Tomáš Kočko je nepochybně schopný a pracovitý člověk - má za sebou konzervatoř v Ostravě (nejdříve studoval violu, absolvoval jako herec), uplatnil se v několika muzikálech, studuje operní režii. Otázkou zůstává, zda právě Kočkova všestrannost a kultivovanost nakonec není Horním chlapcům na škodu nejvíc. Název alba vůbec není náhodný - zbojnická tematika se objevuje v téměř polovině písní.Když však Kočko zpívá Ej, nerúbajte vy ňa/ tam kde je cizí zem/porůbajte vy ňa/tam pod tým javorem, opravdu moc přesvědčivě nezní. Tihle Horní chlapci jako by jen pózovali turistům v rožnovském skanzenu, efektně mávali valaškami a mnohé okouzlovali perfektními kroji. Vnitřně však mají se zbojnickými tradicemi společného tak málo jako Kočkova hudba s opravdovým folklórem.

Jaroslav Riedel Rock&Pop, Březen 2000

Hodnocení : *****

zpět | nahoru | domů