Hudební mapa Velké Moravy

Hudební mapa Velké Moravy

Podstatou Kočkovy tvorby je dědictví lidové hudby, které ho neustále provokuje k novým pohledům a přístupům. Přetváří pradávné melodie v podmanivou scénickou hudbu, aranžuje anonymní popěvky do stovek různých tvarů, a když je třeba, dokáže bez problémů zasnoubit moravskou lidovku i se zadoomanými Silent Stream of Godless Elegy. Jeho nejnovější výzvou bylo postihnout hudební vzorce devíti zemí, které kdysi tvořily mocnou Velkomoravskou říši a předložit reprezentativní písně jednotlivých kultur jako „jinou podobu popu”. Nejde však o mechanické remixy s tucavým kopákem. Kočko si z každého regionu vypůjčí typický nástroj, melodickou linku nebo způsob frázování a spolu s více než 30 hosty vše přetaví ve svébytnou formu, přístupnou současnému posluchači a hlavně stvrzující pravidla, která jsou po staletí neměnná: folklór býval kdysi stejným žánrem, jakým je v dnešní době pop music. Zkrátka „hudba pro lidi”.
A učebnice je to velkolepá. Česká se nese ve znamení odpichových bicích, svižné basy a čarující trubky, Severská staví na perkusích a vrstvených zpěvech, Beskyd-ska by slušela i Sto zvířatům, Slezská je bluesová, Polská se blíží akcentům klezmeru, Srbská je mordýřská balada, kterou píšťaly s houslemi rozjedou do takových otáček, že ji okamžitě pasují na koncertní favoritku. A tak dál. Roubovat tradici na postupy, fungující v popových hitparádách, se musí s citem a opatrně, aby to jeden nepřekombinoval. Jinak je z toho kýč jak bič. Tomáš Kočko to opět vybalancoval. TOMÁŠ KOČKO & ORCHESTR Poplór Indies 9 trax / 46:49 min Filip Tomášek (hudební časopis REPORT) 6 bodů (ze sedmi)
Filip Tomášek (REPORT)

Tomáš Kočko vydává CD Poplór

Tomáš Kočko vydává CD Poplór
Frýdek-Místek - Tomáš Kočko není na české hudební scéně žádný nováček. Vydal již čtyři autorská alba a spolupracoval na mnoha dalších a vždy s vynikajícím výsledkem. Nyní mu vychází Poplór, nové páté řadové album, tři roky po CD Do tanca!
V období mezi těmito alby se Tomáš Kočko podílel na mnoha projektech, například na úspěšném hudebním představení "Těšínské nebe" (hudební představení na písně Jaromíra Nohavici), produkoval album skupině Silent Stream of Godless Elegy (oceněné Andělem 2004 -Hard and Heavy), napsal hudbu a část scénáře k divadelnímu představení "Ondraszek pan Łysej Góry" (vyšlo na CD a DVD kompletu).
Zároveň se vžilo pro Tomáše Kočka označení "moravský bard", ale to on odmítá. "Kolega, slezský bard, Jarek Nohavica má takovou pěknou písničku: "...už přicházím do let pána Krista...holky, mladý koně, furt mě lákaj, a já už jsem pro ně stará páka...". Je to prostě subjektivní věc, na kolik se kdo cítí, ale věc si stojí jinak. Myslím, že nejsem typ barda. Jarek, to je bard! Já ne."
Hudba z alba Poplór čerpá z bohatých barev, odstínů a poloh folklórní hudby, které nápadně připomínají žánrově rozdělenou pop music. Ostatně, významy slov populus (latinsky)zkráceně pop - a folk (anglicky) jsou stejné - lid.
"Jde o slovní hříčku," vysvětluje Tomáš Kočko. "Je za ní úvaha, že když na ranec zvaný folklórní muzika nahlídnu očima dnešního, o hudbu se zajímajícího člověka, vidím v něm veškeré žánry současné pop music (včetně těch pokleslých). A tak i různé současné kapely či upravovatelé si z onoho rance tahají ty žánry, které jim vyhovují. Dnešní cimbálky třeba většinou hrají takový jako střední proud... "
CD Poplór vydává tento čtvrtek vydavatelství Indies Scope Records. MF DNES 19.06.2006 - (mao)

mao MF DNES

SLOVANSKÉ TRADICIONÁLY

SLOVANSKÉ TRADICIONÁLY Po albech Hodovnice (2001) a Do tanca (2003), na nichž se objevují konkrétní lidové moravské a slezské písně doplněné několika tituly složenými ve stejném duchu Tomášem Kočkem, vydává letos Indies Records album TOMÁŠ KOČKO & ORCHESTR - POPLÓR, kde je koncepce výběru skladeb poněkud jiná. Je tu sedm písní uváděných jako národní tradicionály (český, moravský, polský, srbský, ruský, slezský a beskydský) doplněných o dvě písně Tomášovy - Severská a Pohanská. Autenticitu tradicionálu mohu posoudit vlastně jen toho moravského, protože to je písnička Hádala se duše s tělem, kterou pro širší posluchačskou veřejnost objevil už před více než třiceti lety Jaroslav Hutka. Zde je ovšem doprovod bohatší než pouhá kytara, tu doplňuje nejen rytmika, ale také cimbál Dalibora Štrunce a housle a viola Libuše Černé. Tradicionál český působí velmi úsměvně, protože text, v němž se jakýsi mládenec holedbá svými úspěchy u "hezkých černovokých holek" je rámován doprovodem silně inspirovaným melodií Kecalovy árie o dívce co má dukáty, a chalupu, a chalupu... V nástrojovém obsazení zní vedle kytar, rytmiky a smyčců také trubka, která dodává závěru skladby docela jazzový nádech. Písnička polská je sice zpívána v řeči našich severních sousedů, ale podle rytmu bychom ji asi lokalizovali do končin poněkud exotičtějších. Zajímavá je píseň označená jako srbská. Ve zpívané části interpretuje Ivana Vaňková hezkou moravskou baladu o tom, jak "děvečka zabila svého galána", což je téma samozřejmě nadnárodní, aby se po poslední sloce tempo bohatě nástrojově obsazené doprovodné skupiny podstatně zrychlilo a hudba získala pravé balkánské ladění. Za pozornost určitě stojí také slezský text o topící se bídě, který je interpretován ve stylu, který by se dal charakterizovat jako soulový šanson, který je na chvíli vystřídán valčíčkem. Závěrečná beskydská je vlastně Beskyd-ska, a text písně o Valaších je lehce pozměněn na: Dú Valaši dú/ až do Katmandů/jeden nese česnek/ druhý nese pepřek/ třetí good vodu. V dalším textu je také řeč o píšťalce koncovce, na kterou Tomáš v této velmi rytmizované písničce spolu s mnoha dalšími nástroji hraje. Z oněch dvou Tomášových písní zpívá v Severské autor spolu s Helenou Macháčkovou a Ivanou Vaňkovou text o propojení člověka s přírodou, zatímco Pohanská je příběh unaveného bojovníka, kde vedle Tomáše zpívá také Hana Nogolová. Doprovod obou písní je instrumentálně velmi bohatý, takže závěry znějí až monumentálně.

Po albech předchozí přináší Tomáš Kočko další způsob jak zpracovat folklorní náměty, aby vznikla nová kvalita, i když někdo může namítnout, že folklor v původní podobě je záležitost natolik silná a kvalitní, že žádné nové kabáty nepotřebuje. Ale to je samozřejmě věc názoru.

Ivan Kott

Zpravodaj Jonáš klubu

Ivan Kott (Zpravodaj jonáš klubu)

Poplór

Tomáš Kočko & ORCHESTR Poplór Koncept alba Poplór je bohatýrský devět kompozic představuje hudbu devíti oblastí, které patřily do sféry kulturního vlivu prvního slovanského státu (ve střední Evropě) dávné Velkomoravské říše. Na zvolený hudební materiál se Kočko díval současnýma očima, zamýšlel se nad významem textů a náladami jednotlivých skladeb a citlivě pro ně hledal výrazové prostředky v arzenálu pop music. Píseň Česká kombinuje rockovou rytmiku se svižnými houslovými riffy a nade vším se třepotá hlas trubky. Moravská mísí folkrock s cimbálem, Polská nezapře vliv klezmeru, Slezská zní slovanským blues, atd. A v závěrečné Beskyd-ska "dú, Valaši, dú..." v houpavém jamajském rytmu. Folklór i pop jsou podle Kočka hudbou pro lidi. Pořád ale záleží na tom, kdo, co a jak dělá. A revolucionář Kočko našel správný konec a pevně to za něj vzal. Saša Neuman, časopis Music
Saša Neuman

Poplór

Tomáš Kočko & ORCHESTR Poplór Zpívající kytarista z Frýdku-Místku, jehož cover verze písní Jarka Nohavici umocnily divadelní představení Těšínské nebe, má už páté album. Jeho koncept v osmi skladbách variovat folklór z oblastí, jež byly pod vlivem Velkomoravské říše, šustí papírem, ale realizace naštěstí ne. Tomáš Kočko je zručný stylista a lidová čísla zaranžoval a s přizvanými muzikanty nahrál velmi chytlavě. Když Srbská, tak balkánská dechovka. Když Slezská, tak blues (víte, že skratka SBB původně znamenala Silesian Blues Band?!). Moravskou přetavil z balady Duše a tělo. A Beskydskou? Z Dú Valaši dú postavil (z Beskyd) ska, i když tady vtip trochu vítězí nad nadhledem. Ten nechybí obecnějším Pohanské i Severské. Bohatý etnokoktejl, ze kterého vám určitě zle nebude. Zlatý hřeb: Pohanská Zní to jako: hravý Kočko Pavel Víšek, mGuide, srpen/září 2006
Pavel Víšek, mGuide

Poplór

Tomáš Kočko & ORCHESTR Poplór Pracovitý, precizní, a poctivý propagátor lidové muziky, neúnavný pátrač po nových cestách, souvislostech, způsobech a formách, jak ji interpretovat současným hudebním jazykem a zpřístupnit tak dnešnímu publiku. Takové vlastnosti a dovednosti zdobí skladatele, kytaristu a zpěváka Tomáše Kočka. Doložit by to šlo na mnoha příkladech, jeho čtyřmi dosavadními alby počínaje a účastí či spoluprací na řadě pozoruhodných hudebních projektech konče (viz. například hudební režii písničkového představení Těšínské nebe či produkce alba doommetalové kapely Silent Stream of Godless Elegy, v němž našel uplatnění i pro cimbálovku). Přestože se mi zde podařilo tomuto muzikantovi z Frýdku-Místku, který si vydobyl již velice slušné renomé, bez potíží přiřknout všech pět P, přiznávám zároveň, že jeho tvorbě nemohu stále jaksi přijít úplně na chuť. Z čistě muzikantského hlediska i zvoleného přístupu není patrně co vytknout, ale chybí mi tu takové ty nedefinovatelné spodní proudy, pronikavější jiskra, náboj, zkrátka něco, co dokáže proniknout až k srdci a hlouběji tam zahnízdit. Kočkův nejnovější muzikantský počin, v mnoha ohledech velkoryse pojaté album Poplór, mi přijde jako jeho dosud nejdál dotažený projekt, přestože výše uvedeného pocitu (možná je to jen můj problém) jsem se bezezbytku ani tentokrát nezbavil. Název desky odkazuje na ideový záměr celého alba, totiž pokus skloubit postupy charakteristické pro moderní pop music s hudbou, která obdobnou funkci plnila v dobách dřívějších, tedy folklórem. Výběr lidovek z oblastí, které kdysi spadaly pod Velkomoravskou říši (důsledně uváděných jen po názvy Česká, Moravská alias Duše a tělo, známá též z někdejšího podání Jaroslava Hutky, Polská, Srbská, Beskydská čili Dú, valaši, dú, Ruská apod.), byl prováděn s ohledem aranžérského využití co nejširší výrazové škály nálad a barev i jejich odění do co nejpestřejšího žánrového kabátce (blues, balkánská dechovka, rock, reggae atd.). Dá se říct, že tento záměr vyšel. Poplór, na jehož vzniku se podílely více než tři desítky muzikantů, se skutečně podobá multižánrovému, nadčasovému hudebnímu leporelu, které si ve své diskotéce s klidným vědomím můžete zařadit do přihrádky world music.Leoš Kofroň, Rock&Pop, srpen 2006
Leoš Kofroň, Rock&Pop

Kočko nachází hudební klíč

ALBUM POPLÓR Kočko nachází hudební klíč Kočko pracuje s vědomím souvislostí jako málokdo na zdejší folkové scéně. Praha, 19. 9. 2006 Kočko nachází hudební klíč
Hudební mapu středoevropského Slovanstva připomíná páté album Poplór zpěváka a muzikanta Tomáše Kočka. Lidové písně, některé všeobecně známé pod jinými názvy, jsou tu transparentně pojmenovány jako Česká, Moravská, Polská, Srbská, Ruská, Slezská či Beskyd-ska. Kočko k nim přidal dvě vlastní skladby ohlasové, něco jako "rukopisy severské a pohanské" (Severská, Pohanská).
Už tato geografická kategorizace napovídá, že Kočko hudbu nejen hraje, ale také ji zkoumá. Pátrá po dávných hlubinných impulsech, které hudba vysílá, aby se střetly s klipovitostí dneška a přebily ji silou dávno dané konstanty.

Střety kultur Kočko se spolu se svým Orchestrem snaží definovat, co je ona stále častěji skloňovaná world music. Je to skutečně jen "obchodní značka", pod niž začali řadit obchodníci hudbu, která se vymykala běžným žánrům a vycházela z lokálních tradic? Nebo je world music obrození kolektivní mysli, lidská potřeba identifikovat se s něčím, co tu v základě už bylo, na co je člověk podvědomě adaptován a co jej harmonizuje?
A především, v písní Beskyd-ska, kde "ska" odkazuje k jamajskému hudebnímu stylu, provokuje Kočko další otázkou: Lze libovolně propojovat hudbu různých kontinentů a beztrestně vnucovat představu, že to je ta pravá metoda "výroby" world music? Co je ještě zdravé, a co už zapáchá?
Kočko naštěstí nepříjemný odér písně Beskyd-ska, kde se obyčejní Dú Valaši, dú houpou v rytmu ska, přebíjí drsným vtipem, především ve chvíli, kdy sem vtrhne raper drmolící příběh o "střetu kultur" a vyražených zubech. Přesto je Beskyd-ska spíš kuriozitou. I její zařazení na konec nahrávky naznačuje jistou distanci. Poplór zkrátka končí o skladbu dříve a až do Beskyd-ska je suverénně jedním z nejzdařilejších titulů, které tuzemská scéna dala v posledních letech světu. Ostatně i na evropském žebříčku world music dosahuje právě Kočkovo album až na třinácté místo.
Kočko tak úročí svou mnohaletou vzestupnou cestu. Ta připomíná baťovskou expanzi: od prvního páru bot vyrobeného "na koleně" k fabrice, kde buší stroje. Kočko začátkem devadesátých let hrál sám s kytarou uctivě zhudebněné, lidovou poezií inspirované básně o generace staršího autora Ladislava Nezdařila, a teprve v roce 1999 je vydal doprovázen Orchestrem na albu Horní chlapci. S každou další nahrávkou pak Kočkova hudba mohutněla, byla důkladnější, navíc desky nikdy nebyly jen pouhým souhrnem písniček, vždy nesly téma (pohanství) či volný příběh (život a smrt zbojníkova), aniž by tím byly zatíženy.
"Geografický" Poplór není jiný, jen ještě důmyslněji zkonstruovaný. Písní Česká se tak mihne citace z Prodané nevěsty, ve finále Srbské se Orchestr rozehraje jako balkánská dechovka. Píseň Moravská, v níž se "hádá duše s tělem", známá především z "existenciálního" podání Jaroslava Hutky, je zase vystavěna jako kytarový folk, neboť takové hutkovské pojetí, v Kočkově verzi zpěvnější, se už v případě této písně samo stalo folklórem. Kočko pracuje s vědomím souvislostí jako málokdo na zdejší folkové scéně.

Tenkrát na venkově Někde v základu Kočkovy hudby je slyšet bezpečný venkov, uzavřený svět, za jehož humny je už cizina, cizota i odcizení, ale do chalup tam přeci jen tence vede mediální drát, který to odcizení zprostředkuje. I název Poplór obdobně jiskří - s polovinou těla už je za humny, ale s druhou ještě ve stodole. Vznikl složením a zkrácením termínů pop music a folklór.
Přesto Kočkova hudba není tak prostým prolnutím folklóru a pop music, jak bývá u skupin upravujících lidové písně obvyklé. Kočkovi je jasné, že "princip Čechomor", konstanta české world music, kdy lidová píseň dostane víceméně folkrockovou podobu, je pouze jeden a mnohými epigony rozmělněn. Kočko volí klikatější cestu. Zatímco Čechomor je ve své mohutnosti něco jako otevřená náruč "profláklého" sborového valčíku Va, pensiero z Verdiho opery Nabucco, Kočko by chtěl spíš martinuovsky decentně otevřít nějakou studánku. I když, pravda, chrastí masívnějším klíčem.

Ivan Hartman, Hospodářské noviny,19. 9. 2006
Ivan Hartman, Hospodářské noviny

Poplór - Poplore

TOMÁS KOCKO & ORCHESTR
Poplór - Poplore

(Indies MAM307-2, NRW Records)
9 Tracks, 45:57, tschech./engl. Texte

Vpředu vidíme tři veselé stařenky v krojích, vzadu dlouhovlasého mladého kytaristu - symbolické pro naléhavost a šíři rozpětí tohoto CD. Tomáš Kočko není na české hudební scéně žádným nováčkem (čti recenzi na Folker! 04/2004), má na svém kontě již čtyři alba a řadu projektů. Pro něj není označení "Pop" v principu nic jiného než "Folk", proto slovní hříčka "Poplór", jež je spojením slovních označení pro tradiční a moderní folk. Chápe se starých tradic, částečně jdoucích až do Velkomoravské říše, dávného původce dnešních slovanských kulturních krajů. S téměř třiceti hostujícími muzikanty kombinuje svoji kytaru s flašinety, dudami nebo citerou. Jakkoliv zní tato myšlenka velikášsky, působí Poplór odlehčeně a neklade na posluchače nijak vysoké nároky. Nebudí ani bezmezný úžas, ani nenabízí příliš velké protiklady. Při poslechu je to hudba zábavná, je zážitkem pro znalce hudebních nástrojů a bude se dobře vyjímat na open-air festivalech.

Jürgen Brehme, Folker 6/2006

přeložila Petruška

Jürgen Brehme/ Folker

zpět | nahoru | domů