Sentimentální tramvajová rallye

Sentimentální tramvajová rallye
11.02.2005 05:00, Pavel Parikrupa

Divadelní představení "Těšínské niebo Cieszyńske nebe" má jednu vlastnost, jež je jeho trumfem i slabinou zároveň. Je tak těsně spjato s místem svého vzniku (a se svým tématem), že místní diváci, znalí historických a lokálních reálií, navíc jazykově vybaveni zde běžnými řečmi i dialekty, jsou takřka účastníky dění na pódiu, je to jejich život i dějiny. Ale přespolní (někteří až z Prahy!), kteří seděli vedle mne, byli požitku z některých fórků bohužel ušetřeni a museli si počkat na rychlý překlad nebo vysvětlení souvislostí. Což, myslím, vůbec nevadilo všeobecnému nadšení z uměleckého dojmu. Deska "Těšínské niebo Cieszyńske nebe" logicky nabízí písně z představení, čili skladby Jaromíra Nohavici zpívané herci české i polské scény Těšínského divadla.

Nohavicovy písně si vzal do parády Tomáš Kočko (aranžmá a hudební režie), polské překlady obstarala Renata Putzlacher (plus scénář a dramaturgii) a scénáristou a režisérem je Radovan Lipus. Písničky se staly základem pro multikulturní několikajazyčnou revue, historickou, dramatickou a vtipnou, o městě Těšíně. Tomáš Kočko dal Nohavicovým skladbám úplně nový vzhled - instrumentací, aranžemi a díky hereckému provedení. I soundtrack na CD je velmi pestrý, stejně jako představení, protože se v něm mnohdy bez varování střídají momenty vážné, až tragické s chvílemi úsměvnými.

Hezkými příklady, které náladu a pojetí hry reprezentují, mohou být písně "Těšínská", zde čtyřjazyčná (jazyku je pak přizpůsobeno i instrumentální pojetí), nebo "Mikymauz", jež je zde uvedena jako hořký manželský dialog, samozřejmě česko-polský. Je zde folklórní "Kalina", do satirického "Vilema Fuska" vskočí techno "Tři čuníci", po uřvané "Hymně HC Oceláři Třinec" (zde herci opravdu řádí na pódiu v hokejových dresech a s holemi) následuje mrazivé "Sarajevo". Do skladby "Muzeum" (na CD je uvedena jako bonus v mp3) vpadne česko-polský rap! Tak jako je Těšín malým středoevropským Babylonem, jsou i písně z divadelní hry o něm Babylonem nálad, rytmů a jazyků, při poslechu je téměř nemožné nudit se, monotónnost nehrozí.

Album samo o sobě obstojí (pokud vyloženě zatvrzele netrváte na originálních Nohavicových verzích a nevadí vám i jiné jazyky než čeština), ale určitě je ještě lepší po shlédnutí divadelního představení - sám mám při poslechu silné asociace na to, co se zrovna dělo na pódiu. Tomáš Kočko odvedl výbornou práci v tom, jak dokázal skladby obohatit a díky svému citu z nich vytáhnout i překvapivé nálady schované v druhém plánu. Představení je sice jen těžko přenosné na jinou scénu než tu těšínskou, ale jeho poselství o sousedském soužití národů, humanismu i humoru (a mnoha dalších věcech, třeba o tramvaji, co jezdí přes hraniční řeku) je též díky písničkám na albu "Těšínské niebo Cieszyńske nebe" univerzální.

CD k recenzi poskytlo vydavatelství Indies Records.

Album: Různí - Těšínské niebo Cieszyńske nebe
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 60:56
Skladby: Nebe je tu, Kalina, Těšínská / Cieszyńska, Vilem Fusek, Kometa, Svatební, Litanie u konce století / Litania pod koniec stulecia, Maškarní ples / Bal maskowy, Gdy jutro skoro świt / Zítra ráno v pět, Jacek, Bláznivá Markéta / Pomylona Gosia, Mikymauz / Myszka Miki, Dokud se zpívá / Dopóty żyję, Pane prezidente, Hymna HC Oceláři Třinec, Sarajewo / Sarajevo, Petersburg, Danse macabre, Velká voda / Wielka woda, Každý si nese své břímě / Każdy dźwiga swe brzemię

Pavel Parikrupa

Jaké je těšínské nebe?

vyšlo 24.11.2004 v rubrice reportáže

Když jsem přijel v neděli 14.listopadu do Českého Těšína, tak jsem musel přiznat že nevím, protože už byla tma a zataženo. O to nápadněji však zářila budova těšínského divadla, kde se toho dne odehrávala repríza divadelního představení, nesoucí název Těšínské niebo-Cieszyńskie nebe. Stejnojmenný název má také nové hudební CD vydavatelství Indies, oficiálně vydané o den později, které obsahuje písně, zpívané herci během tohoto představení.

Ale o co vlastně jde? Těšín je město na severovýchodě česka, jehož historie a především život obyvatel je mimo jiné poznamenán rozdělením na dvě města, polské a české. Hranici po dlouhá léta tvořila řeka Olše/Olza, přes jejíž most kdysi jezdily tramvaje. Navíc zcela zvláštní dvojjazyčné prostředí, kdy místní lidé v rozhovoru i během jedné věty několikrát změní jazyk, vytváří zvláštní poetiku, kterou my vnitrozemci, pokud nejsme častými návštěvníky této oblasti, známe především z tvorby písničkáře Jaromíra Nohavici. A právě písničky Jaromíra Nohavici nedaly spát básnířce Renatě Putzlacher, která texty písní překládala do polštiny, až se nakonec zrodil nápad, uplatnit tyto písně při jevištní inscenaci.

Hlavní protagonisté na tiskové konferenci.

Představení byla v těšínském divadle mimořádně příhodná, protože zde působí čeští i polští herci. Bylo ovšem potřeba písně přearanžovat do podoby použitelné na jevišti. Podle mého soudu šťastná volba padla na hudebníka Tomáše Kočka, který v sobě netají osobní sympatie k tomuto místu. Spolu s režisérem Radovanem Lipusem pak vytvořili komediálně laděnou dějinnou scénickou koláž, ve které s nadsázkou vyplouvají na povrch nejen významné osobnosti, ale i bolestné události tohoto místa a také reálie, jejichž samotná existence dnes vzbuzuje spíše úsměv na tváři. Snad proto je také hra samotnými tvůrci originálně označena jako „sentimentální tramvajová rallye“.
Nutno říci, že herci těšínského divadla, šest Čechů a šest Poláků, se v rolích interpretů písní Dabydleli velmi dobře. Jejich výkony jsou obdivuhodné a přál bych každému, aby toto představení mohl vidět. V těšínském divadle, které má subtilní dispozici a velmi kvalitní ozvučení, jsem byl zcela vtažen do děje plného symboliky a obrazů, které v mnohém připomíná i děje z našich soukromých životů. Ještě dnes mě mrazí, když si vzpomenu na interpretaci písně Bláznivá Markéta.
Považuji tedy za zcela přirozené, že byl vytvořen a veřejnosti nabídnut samostatný nosič, obsahující toto zpracování Nohavicových písní. Ten do aranží nijak nezasahoval a Tomáši Kočkovi dal zcela volnou ruku, jak s písněmi naloží. Tomáš se úkolu zhostil více než se ctí. U mnoha písní, které byly vybrány pro toto představení, ještě více podtrhuje jejich obsah a činí je tak jaksi nově zajímavými. V těch písních pak, ve kterých jsou cítit komíny a začouzené ulice, do nich vstupuje poetika Beskyd, jejichž silueta je na dohled z těšínského Slezska. Je to dáno nejen jeho hudebním cítěním, ale i výběrem nástrojů, kterými je hudební doprovod vytvořen. Například velmi působivé je použití cimbálu v písni Pane prezidente a také v úvodu Svatební.

Velkou radost budou mít asi milovníci pěkných obalů. CD totiž není uzavřeno v obligátní plastové krabičce, ale obal je výpravně koncipován jako krátké papírové leporelo, v němž je navíc vlepena dvacetistránková brožurka, obsahující všechny texty písní, ve všech použitých jazycích (mimo polštiny a češtiny ještě také němčina a ivrit v písni Těšínská).V grafickém zpracování byly použity kresby místního malíře Ladislava Szpyrce. Silueta Beskyd a pod ní, na scéně divadla personifikované stavební prvky města (např. radnice, hotel Piast nebo dnes neexistující kavárna Avion), jako symboly minulého i přítomného světa, svázané kolejemi, po kterých jezdí stará tramvaj, je použita také na plakátech určených pro výlep. V bookletu jsou též vysvětlující texty Renaty Putzlacher a Radovana Lipuse k celému projektu v obou jazycích. Kdo ovládá polštinu je tady ve výhodě, protože polská verze není prostým překladem české a dozví se zde více o autoru písní. Na stránkách brožurky nechybí také fotografie z divadelního představení a výčet všech jmen, které nějakým způsobem přispěly k realizaci tohoto projektu.

Nová deska byla pokřtěna za účasti všech zainteresovaných umělců, tvůrců a veřejnosti v pondělí 15.listopadu, opět symbolicky, na mostě přes řeku Olši/Olzu. Voda ke křtu byla nabrána z řeky a na mostě stála opět starobylá tramvaj, koleje již dávno z jednoho břehu na druhý nevedou, stejně jako již dlouho se nemůžete nechat obsloužit v kavárně Avion, která od místa křtu kdysi stála jen několik desítek metrů..

Jednou z diskutovaných otázek je, zdali jsou děje Těšínského nieba - Cieszyńskieho nebe prezentované dosud pouze na prknech těšínského divadla, přenosné někam jinam, mimo tuto scénu, anebo zůstane u toho, že chtiví diváci budou muset vážit cestu do Těšína, podobně jako proudy jiných, dychtících po laciných nákupech na polské straně města. Osobně zastávám spíše optimistický pohled, že nesnáze s přijetím představení, podporující mimo jiné česko-polskou vzájemnost, nebude. Písně jsou místy až notoricky známé, a polština dělá problémy jen částečně. Věřím, že k možnosti shlédnout toto představení „ve vnitrozemí“ dojde a v tom případě bych doporučil, určitě si tuto možnost nenechat ujít. Jsou totiž věci, které se v životě dají udělat jen jednou. :-)

Jaké je tedy těšínské nebe? Takové, jaké jsem tušil. Modré a plné hvězd. A i když je někdy zakrývají mraky, neznamená to, že se někam ztratily. Jsou tam pořád a umí nám dělat radost a o tom je.

Jaromír Nohavica - Tomáš Kočko - Renata Putzlacher - Radovan Lipus Těšínské niebo - Cieszyńskie nebe
Písně z divadelního představení zpívají herci Těšínského divadla.
Indies Records 2004
Písně: Nebe je tu, Kalina, Těšínská, Vilem Fusek, Kometa, Svatební, Litanie u konce století, Maškarní ples, Zítra ráno v pět, Jacek, Bláznivá Markéta, Mikymauz, Dokud se zpívá, Pane prezidente, Hymna HC Oceláři Třinec, Sarajevo, Petersburg, Danse macabre, Velká voda, Každý si nese své břímě, a bonusy (písně nahrané ale ve hře nepoužité, pouze v MP3): Muzeum, Plebs-blues.

Další informace:
Indies Record: www.indiesrec.cz
Těšínské divadlo: www.tdivadlo.cz

Dušan Trličík

O SPOLEČNÉ EVROPĚ

Miloš Keller, 17. prosinec 2004 - O SPOLEČNÉ EVROPĚ

Ze soundtracků jsme nadšeni obvykle proto, že jsme viděli předtím film a hudbu máme spojenu s vizuálním zážitkem a soundtrackem si zážitek připomínáme. Pokud si koupíme záznam hudby z filmu, aniž bychom film viděli, jsme trochu zmateni a ošizeni, protože ty písničky nutně k obrazu patří. Zejména když nějakým způsobem děj komentují či posunují.

Dokonce ani u jednoduché Pomády to naopak nefungovalo, dodnes si pamatuji, jak deska dorazila do ČSSR s ročním zpožděním a film s pětiletým, a teprve pak jsem pochopil umístění někerých písní do děje. S muzikou z divadla to může snadno být podobné, navíc divadlo je pokaždé premiérou, to se nedá nic dělat.A tak jsem trochu nedůvěřivě sáhl po CD Těšínské/Cieszyňskie niebo/nebe, které je záznamem písní ze společného projektu české a polské scény Těšínského divadla. No, nebudu vás napínat, bylo to lepší, než jsem čekal. CD ocení ti, kteří mají rádi herecké zpívání (v tomto případě herců Těšínského divadla), dále ti, kteří mají rádi nové varianty známých melodií (z autorské dílny Jarka Nohavici), včetně jejich podání jinými interprety, často několika v jedné písni, kterou jinak známe z repertoáru a v sólovém podání J. Nohavici.

Také ti, kteří ocení různé hudební a textové vtipy (Těšínská zpívaná ve 4 jazycích nebo vmontování refrénu z Tří čuníků do jiné písničky - Vilema Fuska), a rovněž ti, kteří ocení ještě větší zkomornění písní, než je v originálních verzích. To je snad znát na celém CD asi nejvíce, je to jakási červená nit, která se táhne celým cédéčkem a očividně vychází z divadelních potřeb. Projevuje se v celkovém zpomalení temp, v prostší instrumentaci, ve zvýraznění regionálních prvků písní. Je znát, že „menší" pěvecké hvězdy se snaží přizpůsobit hvězdám „velkým" (J. Nohavica), a ty naopak nejedou na plný plyn. Tím se obě skupiny vyvarovávají přehmatů a působí příjemně skromně. Nezpívají, aby se předvedly, ale aby předvedly písně. Snad jen trochu archaicky působí sbory. Neobjevíme v podstatě neznámé písničky, ale ani jedna nebude nudit a posluchač je zvědav, jak se jinak známá píseň bude vyvíjet instrumentačně a interpretačně - po této stránce je na desce patrná skutečně velká invence aranžéra. A taky šťastná ruka, protože cover verze většinou dopadají jako odvary originálů, zde ale nikoliv. Změnou aranží a interpretačního projevu dostávají některé písně i jiný, nový obsah, aniž by se změnilo jediné slovo v textu, který jsme už trochu automaticky v původních verzích přehlíželi a nyní skoro až zamrazí (Pane prezidente...).

Na překladu Nohavicových textů do polštiny pracovala Renata Putzlacher, která je i scénáristkou divadelního představení, autorem aranží a hudebním režisérem představení a zřejmě i CD je Tomáš Kočko (no to je hned jiná, než pseudolidovky, Tomáši!).CD určitě vyvolá touhu představení zpívajících herců z divadla i navštívit, což je koneckonců dobrá reklama. Přespolní si uvědomí, jak je kraj těchto písniček národnostně a jazykově propojen a jak umělé hranice nic nezmohly. A jak jsme si se severními sousedy blízcí nejen jazykem, ale i mentalitou a pohledem na svět. Dříve i nyní. A v těch písních se ta atmosféra uchovává a koncentruje. Takový předobraz EU, chtělo by se napsat, kdyby to nebyla recenze CD. No, a mě navíc potěšila tramvaj (která zanikla s upevněním hranic v této oblasti, ale jejíž stopy přetrvávají vlastně již sto let) na obalu CD. Na obalu, který je opět módně papírovou skládačkou laděnou do modra. Samozřejmostí jsou texty a obrázky z představení, jakož i podrobný seznam všech, co se na desce i divadle podíleli, takže i po formální stránce je CD takřka bez chyb.

Miloš Keller

Jaromír Nohavica / Tomáš Kočko / Renata Putzlacher / Radovan Lipus / herci Těšínského divadla: Těšínské niebo/Cieszyńskie nebe

Album Těšínské niebo/Cieszyńskie nebe obsahuje skladby Jaromíra Nohavici v podání herců Těšínského divadla a navazuje na stejnojmenné česko-polského představení, ve které tyto písně zazněly. Aranže měl na svědomí Tomáš Kočko, části textů přeložila do polštiny básnířka Renata Putzlacher, režisérem představení je Radovan Lipus. V divadle jsem Těšínské niebo bohužel zatím neviděl, budu tedy hodnotit písně samotné.

Těšínské niebo rozhodně potěší každého milovníka Nohavicovy tvorby několika dosud nevydanými skladbami. K takovým raritám patří úprava lidové Kaliny, sborová Hymna HC Oceláři Třinec a především kultovní píseň Pane prezidente, o které pan autor tvrdí, že sám ji nikdy nenahraje. Nicméně coververzi se naštěstí nebránil. Další zvláštností je, že téměř všechny písně zde najdeme v česko-polských verzích a Těšínskou dokonce ve čtyřjazyčné úpravě.
Na Těšín, město rozdělené mezi dva státy, Nohavica odkazuje v řadě svých textů. Je logické, že se právě tyto písně na projekt dostaly. Patří mezi ně samozřejmě zmíněná Těšínská, dále Dokud se zpívá (“Z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrthodinu…”) nebo Bláznivá Markéta (“v podchodu těšínského nádraží”). Zajímavé črty “obyčejného života” v tomto neobyčejném městě představují písně Jacek a Vilem Fusek. Vedle toho však na albu najdeme i skladby, které a priori s Těšínem mnoho společného nemají, avšak dokreslují obraz Nohavicovy tvorby. Na albu tak najdeme klasiku typu Zítra ráno v pět nebo Komety, mrazící výpovědi z alba Divné století (Sarajevo, Danse macabre, Petersburg, Litanie u konce století) nebo milou a poetickou Svatební.

Tomáš Kočko se v roli aranžéra nepouštěl do žádných velkých dobrodružství. Pouze místy podpořil obsah písně adekvátním nástrojovým obsazením (klarinet evokující klezmer v Těšínské a v Danse macabre, varhany v Litanii u konce století), avšak ve většině případů patrně pouze hledal zajímavý, avšak nerušící nový zvuk (pěkné a netuctové je například časté využití cimbálu). Pouze zakomponování melodického motivu ze Tří čuníků do Vilema Fuska, a ukázky projevů komunistických politiků v Jackovi se dají označit jako odvážné úpravy.

Za zvláštní zmínku stojí Těšínská, jejíž text postupně přechází z češtiny do polštiny, poté do němčiny a nakonec do novohebrejštiny (ivritu, tedy nikoli do jidiš, jak uvedl Pavel Klusák v recenzi pro časopis Týden). Píseň začíná klidně, baladicky, s velmi pečlivou výslovností. Polská pasáž je svižnější, německá ještě zrychlí a při hebrejské sloce už posloucháme skočný klezmer. Velmi se mi líbí i aranže Maškarního plesu nebo tikot hodin v Mikymauzovi. A krásná je i Bláznivá Markéta s akordeonem.

Jaromír Nohavica nazpíval pro Těšínské niebo pouze úvodní prolog Nebe je tu (nejde o novou píseň, jak jsem četl v promo materiálech, nýbrž o zkrácenou verzi skladby z alba Moje smutné srdce). O ostatní písně se podělili herci a herečky českého i polského souboru Těšínského divadla. Ano, herci i herečky. Zatímco někde jsou smíšené duety zcela na místě (Sarajevo), jinde ženský vokál přinejmenším překvapí (Velká voda). A angažmá Haliny Pasekové v písni Pane prezidente je omezeno pouze na jedinou větu a působí spíše rušivě. Na albu sice znějí písně z divadelní hry, avšak posluchač je zde vnímá samostatně, bez vizuální složky. Vzhledem k tomu, že jde o studiovou nahrávku a ne o záznam představení, mohli se herci v některých případech snažit více zpívat než hrát. Příliš “herecká” výslovnost například ruší v Maškarním plese a u Pane prezidente bych mluvil přímo o přehrávání role. Naopak velmi příjemně se poslouchá hlas Markéty Tiché a jejího partnera Dariusze Waraksy v Zítra ráno v pět nebo ostřejší projev Barbory Niedobové v Sarajevu.

Do systému střídání polských a českých pasáží jsem nepronikl. Někde podle mne nemá žádné hlubší opodstatnění (Mikymauz), jinde je tento “babylonismus” pochopitelný a vítaný vzhledem k internacionálnímu tématu i k formě skladby (Litanie u konce století). A při Danse macabre, kde o tom, že “šest milionů srdcí vyletělo komínem”, zpívají Polka česky a Čech polsky, opravdu mrazí v zádech tak, že interpretům odpustíte všechny výslovnostní i rytmické nepřesnosti.

Výhrady k interpretaci, které jsem uvedl, jsou pouze drobné. Až uvidím představení, možná některé názory ještě přehodnotím. V každém případě považuji Těšínské niebo za jedno z nejzajímavějších alb roku 2004. Zároveň je beru jako další doklad toho, že coververze mají smysl, pokud se dělají s úctou k originálu a přitom s touhou sdělit něco nového.

Rok vydání: 2004
Vydavatel: Indies Records
Žánr: folk
Celkový čas: 60:28
20.1.2005

Milan Tesař

Libo-li niebo neboli nebe

Těšínské niebo – Cieszyńskie nebe – Písně z divadelního představení zpívají herci Těšínského divadla, Indies, 2004, tt.:60:47 + bonusy

O divadelním představení, ze kterého jsou tyto písně, se psalo pochvalně a pokud to máte, stejně jako já, do (Českého) Těšína daleko, můžeme se spolu těšit, že v roce 2005 s ním soubor vyrazí po vlastech českých (a asi i polských či jiných). Představení tedy neznám, nemohu je popsat. Vím jen, že má být mírně nostalgickým a úsměvným pohledem na město na hranici a rázovité postavičky v něm i Těšínském Slezsku, inspirovaným nohavicovými písničkami. Nahrávka písní z něj je velmi zajímavá a nasvědčuje tomu, že obě polohy jsou v něm zastoupeny vyváženě a zajímavě. Pokud patříte k těm, kteří musejí mít doma Nohavicu komplet, tak vězte, že na desce zpívá jen v první písničce.

Ale to neznamená, že byste se měli cítit ochuzeni. Těšínští herci zpívají výtečně a tvar, který písním dali, je mnohdy překvapivý. Mohou za to, kromě samotného autora, který prostě složil repertoár sdělný i v podání někoho jiného, i Tomáš Kočko, který písně zaranžoval, měl hudební režii a vedl orchestr (personálně propojený s jeho Orchestrem), Renata Putzlacherová, polská básnířka, textařka a dvorní překladatelka Nohavicových písní do polštiny a spoluautorka scénáře představení, a rozhodně i Radovan Lipus, spoluautor scénáře a režisér představení, jehož režijním záměrům se jistě muselo podrobit mnohé i v tvaru písní. Je jasné, že divadelní podoba písniček je něco jiného než koncertní provedení, ale naprostá většina zařazených písní by obstála jako samostatná hudební čísla.

Najdete zde chronicky známé Nohavicovy hity z různých období, jako jsou například Kometa, Těšínská, Sarajevo, Zítra ráno v pět, Petěrburg, Bláznivá Markéta, Danse macabre, Litanie u konce století, Svatební, Dokud se zpívá, Muzeum, Jacek, Mikymauz, Velká voda, Každý si nese své břímě…, ale i písně dosud nevydané, včetně na koncertech aplaudované Pane prezidente nebo hokejové Hymny HC Oceláři Třinec. K tomu jednu i Nohavicou občas zpívanou slezskou lidovku Kalina. Vše v zajímavých aranžích Tomáše Kočka, které oscilují od folklórních názvuků, přes folkovou kytaru až po hospodský šraml nebo rock. V textu se přitom střídá čeština s polštinou a právě to, že polština je tak příbuzná češtině a přitom jiná, dává poslechu textů zvláštní dimense, ve kterých vnímáme společnost a různost. Asi by se dalo říci, že polština na nás působí mile až roztomile. Přitom švy mezi jazyky jdou někdy dokonce řádek po řádku nebo slovo od slova. Ve zpěvu se prolínají sóla s dobře sezpívaným sborem. A protože jde o zpěv herecký, je v něm pochopitelně kladen důraz na emoce, výraz. Někdy možná až patetický, ale on takový je sám Nohavica.

Vyjmenovávat zpívající herce asi nemá smysl, protože většině našich čtenářů jsou to jména naprosto neznámá, i když taková Małgorzata Pikus je herečkou-zpěvačkou, která si troufne zahrát a zazpívat i Edith Piaf a dobře. Nejsilněji na mne zapůsobily písně Těšínská (dokonce čtyřjazyčná, když se v ní vedle češtiny a polštiny ozve němčina a židovské nářečí ivrit, které zde bylo taky doma), Litanie u konce století (zcela zvukově odlišná od Nohavicovy verse a s emocionálně silným místem, když nastoupí sbor), herecky zazpívaná Pane presidente s hezkým doprovodem kytary a cimbálu a v neposlední řadě závěrečná Každý si nese své břímě, u které jsem měl pocit, že si dovedu představit i vlastní divadelní finále s plným pódiem herců a s laskavou všeobjímající atmosférou závěrečního očištění.

Mám pocit, že nejen mne Tomáš Kočko přesvědčil o tom, že by mohl písničky na nějaký budoucí projekt zaranžovat i pro samotného Nohavicu, a že by to bylo po čertech zajímavé. Stejně tak Indies dokázali to, co všichni víme. Desku vypravili vkusně a skvostně (kromě všeho, co ke slušnému bookletu patří, bych pochválil mírně naivistické kresby Ladislava Szpyrce).
Zasunete-li CD do počítače, nebo umí-li to váš přehrávač, zjistíte, že album přináší i dva bonusy v mp3 tvaru. Na jedné z nich, rockově silně nabroušeném Plebs blues, si zazpívá i Tomáš Kočko.

Jiří moravský Brabec

Těšínské nebe / Cieszynske nebe ... písně česko-polského přátelství

FFF, 20.12.2004 00:00, rubrika Recenze alb

20 skladeb (+ 2x mp3), Indies Records

Nápad spojit písničky Jaromíra Nohavici s představením Těšínského divadla vznikl v hlavách básnířky Renaty Putzlacherové (scénář), režiséra Radovana Lipuse (scénář a režie) a hudebníků Tomáše Kočka (aranžmá a hudební režie) a Jaromíra Nohavici (hudba a texty). Dali tak vzniknout zajímavému představení Těšínské nebe / Cieszynske nebe, na němž se, jak název napovídá, představuje česko-polský ansámbl Těšínského divadla, a který je pokusem pohlédnout na události minulé s nostalgií i humorem a zavzpomínat na pravdivé i mytické postavy svázané s tímto regionem.

Album nabízí dvacet, většinou notoricky známých skladeb Jaromíra Nohavici z různých obdobích jeho tvůrčí kariéry, které, jak bylo řečeno, interpretují herci a hostující muzikanti pod vedením talentovaného folk/folklórního hudebníka Tomáše Kočka, jehož desky mimochodem vycházejí taktéž u Indies Records.

Album začíná skladbou Nebe je tu, v níž jako jediné zapěje sám Nohavica (aranžmá je takové, jaké jsme od písničkářské hvězdy očekávali předtím, než se začal obklopovat kapelou). Všechny ostatní jsou již v režii herců a Tomáše Kočka, jenž se sám ujal nahrání mnoha hudebních partů, ale pozval také například i cimbalistku Michaelu Lipárovou a citeristu (strunný nástroj, původem z alpských zemí) Michala Müllera, který snad jako jediný v tuzemsku studoval hru na tento poněkud neobvyklý instrument na vídeňské konzervatoři.

>Notoricky známé písničky, které mají mnozí zafixovány s Nohavicovým specifickým vokálem, jenž tvoří jejich důležitou součást, zní najednou logicky jinak. Na povrch vyplouvá melodická jednoduchost a zpěvnost, díky čemuž si je může zazpívat vedle samotného tvůrce, parta trempů u táboráku nebo třeba právě divadelní soubor. Některé písně interpretované divadelníky získaly zejména díky přítomnosti ženského prvku na emocionalitě. Zítra ráno v pět je pravdaže dojímavá i v originále, ale s novou verzí budou mít lyričtější povahy práci udržet slzy alespoň na krajíčku. Na své si ovšem přijdou i ti, kteří mají rádi Nohavicovu humornější, resp. ironičtější stranu mince (Vilem Fusek, Pane presidente, ...), respektive tu, kde Nohavica pohlíží na lidi s chápavým úsměvem (Jacek). Z Českého Těšína je to do Třince necelých deset kilometrů a proto (a taky z čirého fanouškovství, a možná i kvůli nejmenovanému sponzorovi) se dá pochopit zařazení Hymny HC Oceláři Třinec, jejíž text Nohavica složil na motiv slezské lidové písně.

Charakteristickým znakem alba je prolínání češtiny s polštinou. V Těšínské se dokonce oproti originálu přidává němčina a jidiš, což má spolu s tématy textů, jež vyobrazují skutečné i mystické postavy vztahující se k regionu bezpochyby připomenout, že Těšínské Slezsko bylo (a je) po staletí křižovatkou kultur a národností.

Jako bonus jsou k albu připojeny dvě písně v empétrojkovém formátu, které zachycují Nohavicu-skladatele v neobvyklých hudebních polohách. Jedná se o písně Muzeum a Plebs-blues (v představení nebyla druhá z nich použita). První je jakýsi hybrid folku s rapovanou vsuvkou (folk hop?) a druhou mp3 je, jak název prozrazuje, jakési torzo kvazi bluesové písničky s atypicky vyostřenou elektrickou kytarou, ve stylu retro garage rocku The White Stripes (tohle přirovnání ale berte skutečně s velkou rezervou), kterou zpívá (a podle všeho zde hraje i na kytaru) sám hudební principál Tomáš Kočko.

75%

P.S. Bez pochvaly by zcela jistě neměl zůstat skvostně vypracovaný a na informace bohatý obal - tzv. digipack.

FFF,

Těšínské niebo/Cieszynskie nebe

(Indies records 2004)

Než začnu cokoliv psát, musím zdůraznit, že slovo muzikál ve mně vyvolává ty největší chmury a Jaromír Nohavica nikdy nebyl můj kůň. O to s větším despektem jsem přistupoval k tomuto albu, i když jsem věděl, že hudební režii a aranžmá třímá ve svých rukách Tomáš Kočko.

Celý nápad vzniku muzikálu se zrodil v hlavách režiséra Radovana Lipuse, Renaty Putzlacher (scénář), Tomáše Kočka a Jaromíra Nohavici, který „dodal“ svých dvacet, většinou chronicky známých písniček, na kterých celý muzikál stojí.

Český Těšín lze najít na hranicích s Polskem a právě polština vytváří protipól, skladby jsou zpívány oběma jazyky, ve kterých se navíc prolíná němčina a jidiš. Celý projekt se snaží vystihnout podstatu těšínského kraje, kde stovky let docházelo k míchání mnohonárodnostních kultur.

Samotného Nohavicu můžeme slyšet pouze v úvodní písni Nebe je tu, zbylé zpívají více než zdařile členové Těšínského divadla. Sám jsem představení bohužel neviděl, věřím však tomu, že musí být mimořádně povedené. Radost a nadšení, které jsou cítit z nahrávky můžou všechny daleko slavnější pražské muzikály závidět. Celé je to vlastně o tom, že když se něco dělá s láskou a ne pro peníze (jako většina muzikálových hvězdiček), tak se to musí projevit ve výsledku. Určitě bylo od Tomáše Kočka hodně odvážné pustit se do předělávek na Moravě téměř nedotknutelného Nohavici, navíc se nebál zapojit do písní originálním způsobem cimbál a neobvyklou citeru. Odpůrců se najde zřejmě mnoho. Faktem však zůstává, že písně dostaly další, a to pozitivní rozměr. Nemohu se nezmínit o výborně graficky zpracovaném digipacku, který nejen že obsahuje množství zajímavých informací, ale lahodí i oku.

7,5 z 10

Petr Potužník

Nohavicovy písně pod těšínským nebem

Nohavicovy písně pod těšínským nebem

Společné dílo české a polské scény Těšínského divadla Těšínské niebo - Cieszynskie nebe vzbudil v loňském roce zájem kritiků (vstřícné recenze v řadě deníků a časopisů a také hlavní cena 4. Festivalu divadel Moravy a Slezska) a s vřelým přijetím se setkal také u publika z obou břehů řeky Olše. Pozornost si však zaslouží i CD s písněmi z tohoto dvojjazyčného divadelního představení; vždyť právě na písních je celý pozoruhodný projekt dramaturgyně polského souboru Těšínského divadla Renaty Putzlacherové a režiséra Radovana Lipuse vystavěn. A nejsou to písně ledajaké, všechny totiž pocházejí z repertoáru slezského barda Jaromíra Nohavici.

Tvůrci představení si od Nohavici vypůjčili kolem dvaceti skladeb, přičemž nejčastěji se inspirovali jeho klíčovým albem Divné století, jehož autorský záměr byl inscenátorské ideji zřejmě nejbližší. Sám Nohavica do příprav projektu nezasahoval, spolehl se jak na Putzlacherovou, která jeho písně už řadu let překládá do polštiny, tak na Tomáše Kočka, autora nových aranží převážně všeobecně známých písní. A zřejmě dobře udělal, protože zvláště Kočkův podíl na inscenaci budí respekt. "Jeho" Nohavica, to není žádný odvar z originálů, ale invenční pokus o přenesení původního tvaru písní do zcela jiných hudebních i interpretačních souvislostí. Z obdobně suverénních a promyšlených "coververzí" musí mít radost každý tvůrce - odhalují to, co se skrývá pod zažitým stereotypem. Zvláště podnětné je poslouchat Kočkovy úpravy skladeb, jimž bylo dopřáno stát se hitem: když jistou píseň slýcháme až příliš často, její kvality, případně banálnost vlastně přehlížíme.

Kromě úvodní písně Nebe je tu, kterou na CD zpívá sám autor, jsou všechny ostatní interpretovány českými a polskými herci a herečkami - a to je další posluchačská příležitost. Například sdělení písně Pane prezidente je v podání herce Karla Čepka sugestivnější, než když tytéž verše zpívá Nohavica, také ženské hlasy některým skladbám dávají jiný rozměr. Zajímavé jsou i česko-polské či polské verze řady písniček, z nichž přirozeně vyplývají kořeny Nohavicovy tvorby, které rozhodně nekončí u hranic naší republiky. Konečně, od května minulého roku je i hranice mezi polským a českým Těšínem spíše pomyslná - třeba jednou Nohavica zlidoví i za "čárou".

MILAN ŠEFL

Tešínské niebo / Cieszyňskie nebe (2004)

Jaromír Nohavica / Tomáš Kočko / Renata Putzlacher / Radovan Lipus
Indies Records
www.indiesrec.cz

Někdo by řekl: vám se to divadelničí o rodném městě, když máte za souseda Nohavicu; stačí na sebe poskládat jeho písničky a divadelní óda je na světě. Proč ne, i takhle na to lze jít. Jednoduše a s předpokládaným výsledkem. Hercům česko-polské scény Těšínského divadla v režii Radovana Lipuse a podle scénáře polské překladatelky Nohavicových textů Renaty Putzlacherové však neoddiskutovatelná síla a lyričnost písniček místního barda nestačila. O jejich nové aranžmá proto požádali Tomáše Kočka a ten nacházející se v současnosti v životní formě z nich učinil podivuhodný divadelní muzikál, využívající česko-polsko-židovského mystéria Těšína, zdůrazněné civilně kabaretním zpěvem polských a českých herců. Kočko s režisérem dokázali vybalancovat i občasnou nohavicovskou patetičnost a patriotství, to když je shodili úryvkem z Husákova projevu nebo přiblblým "tříprasátkový" pochodem. Odkrývají zároveň některé Nohavicovy dosud skryté půvaby a přehlížená zákoutí a usazují do reálu jeho mnoho dosud nejednoznačných postav.
To divadelní představení musí být velký a milý zážitek. Těšín ale neleží za rohem, takže můžete vzít za vděk i tímto albem. Stejně tak vydařeným a hladícím.

Jiří Moravčík

zpět | nahoru | domů